Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na přelomu milénia implementoval několik právních předpisů, které tvořily základní strukturu hygienické služby, ochrany veřejného zdraví, ale též i poskytování zdravotní péče. Právní předpis s sebou přinesl významnou obměnu skladby a fungování hygienické služby v České republice.
Poslední novela zákona o ochraně veřejného zdraví se začala formovat již v roce 2017. A to při uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin (nařízení o úředních kontrolách). Nařízení vyžadovala adaptaci českého právního řádu. Jedním z právních předpisů, kterého se adaptace nařízení dotýkala, byl i zákon o ochraně veřejného zdraví. S tímto vznikla příležitost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví provést nezbytné úpravy, které vycházely z aplikační praxe, či právní předpis v dané části nereflektoval potřeby společnosti a ochrany zdraví zaměstnanců. Ve značné míře byla odstraněna administrativní nadbytečnost spojená s povinnostmi vyplývajícími z některých ustanovení. Cílem také bylo snížit administrativní zátěže podnikatelského sektoru.
V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byly zejména následující tematické okruhy.
Rozšíření principu identifikace a objektivizace míry rizikového faktoru na pracovišti
Ustanovení § 38 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví reflektuje změny, které již byly zahájeny na úrovni hodnocení rizik a jeho míry podle toho, jak jej ukotvuje zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež byl přenesen i do nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví další podmínky ochrany zdraví při práci.
Ustanovení § 38 odst. 2 nově umožňuje pro kategorizaci práce nový druh identifikace a objektivizace míry rizikového faktoru. Zaměstnavatel může rizikové faktory fyzická zátěž a pracovní poloha zařadit do kategorie druhé na základě odborného hodnocení, které splňuje minimálně následující požadavky. Odborné hodnocení musí obsahovat údaje o charakteru práce, místu výkonu práce, době výkonu práce, směnnosti, informace o manipulovaném materiálu, režimu práce a odpočinku v průběhu konání práce, používaném nářadí, pohlaví zaměstnanců a jejich rotaci na jednotlivých pracovních pozicích a fotodokumentaci vztahující se k pracovnímu prostředí, pokud byla pořízena. Nový druh formy identifikace a objektivizace míry rizikového faktoru má i své limitace. Odborné hodnocení nelze uplatnit při vyřazování práce z rizikových prací pro dané rizikové faktory. Obdobně zákon určuje, aby u prací s rizikovým faktorem fyzická zátěž nebo pracovní poloha, které byly zařazeny zaměstnavatelem do kategorie druhé prostřednictvím odborného hodnocení nebo kategorie první a vyskytla se u nich nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, bylo provedeno do šesti měsíců pro dané faktory měření prostřednictvím autorizované osoby.
Agenturní zaměstnanci
Cílem novely zákona bylo vyřešit vleklé a četné otázky v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to především, jaké povinnosti mají agentury práce a jaké povinnosti mají uživatelé při dočasném přidělování agenturních zaměstnanců.
Kategorizaci práce a vše s ní spojené je povinen podle novely zákona provádět u přiděleného zaměstnance agentury práce jednoznačně uživatel. Jsou stanoveny náležitosti, které je uživatel povinen naplnit ve vztahu k agentuře práce, a to zejména s cílem, aby došlo k naplnění povinností agentury práce k zajištění pracovnělékařských služeb. Uživatel je dále nově povinen agentuře práce poskytnout hodnocení rizik provedené podle zvláštního právního předpisu. Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví je agentuře práce ukotvena povinnost evidence rizikových prací v případě dočasně přiděleného zaměstnance k uživateli.
V případě agenturních zaměstnanců byly provedeny i úpravy v zákoně o specifických zdravotních službách. Podle platné právní úpravy agentura práce zajistí pracovnělékařské služby na základě údajů v písemné dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené podle zákoníku práce. Uvedenou právní úpravou je ale popřeno pravidlo upravené v § 54, tj. že zajištění pracovnělékařských služeb vychází z kategorizace prací provedené podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Z § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví plyne, že tím, kdo kategorizuje práce, je zaměstnavatel. V případě agenturního zaměstnávání jde podle § 307a zákoníku práce o dva zaměstnavatele, a to agenturu práce, která zajišťuje pro svého zaměstnance dočasné přidělení k práci u jiného zaměstnavatele, označovaného jako uživatele, tj. zaměstnavatele, na jehož pracovištích je práce dočasně agenturním zaměstnancem vykonávána. Tento zaměstnavatel pak podle § 309 zákoníku práce ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Pod oblast zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zákoníku práce patří i povinnost zaměstnavatele uživatele vyhledat a zjistit úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek. Z uvedeného je zřejmé, že je to uživatel, který má práci, na kterou je dočasně přidělen agenturní zaměstnanec, na základě hodnocení rizik pracovních podmínek kategorizovat. Nebylo by tak namístě, ani reálně proveditelné, aby kategorizaci práce agenturního zaměstnance u uživatele prováděla agentura práce.
Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi
Výraznou měrou byla upravena ustanovení § 44a a § 44b pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi. Úprava odstraňuje terminologické výrazy, které byly v rozporu s platnou národní i evropskou právní úpravou. V tomto duchu došlo také k odstranění terminologicky neaktuálních legislativních zkratek „vysoce toxický" a „toxický".
Za úspěch vedoucí ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů a vytížení orgánů ochrany veřejného zdraví považuji odstranění povinnosti plynoucí z ustanovení § 44a odst. 7, které ukládalo povinnost vypracování a projednání písemných pravidel o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi. Pouze pro představu, orgánu ochrany veřejného zdraví bylo předloženo k projednání přibližně 12 tisíc písemných pravidel ročně.
Pracovnělékařské služby
Orgánům ochrany veřejného zdraví je ve spojitosti s novelou zákona o specifických zdravotních službách dána možnost, aby vykonávaly státní zdravotní dozor nad plněním povinností zaměstnavatele zajistit pracovnělékařské služby a povinností poskytovatele pracovnělékařských služeb provádět pracovnělékařské prohlídky, a to zejména v rozsahu, které jim jsou uloženy prováděcím právním předpisem. Orgán ochrany veřejného zdraví bude moci ověřit, zda byla provedena všechna vyšetření stanovená prováděcím právním předpisem. Považuji za nezbytné zmínit, že orgány ochrany veřejného zdraví zákonem nezískaly kompetence k ověřování způsobu nebo k dozoru nad kvalitou provedených vyšetření.
V zákoně o specifických zdravotních službách byl upraven postup provádění pracovnělékařských služeb v období, kdy je provoz ve zkušebním provozu. Pro provádění pracovnělékařských služeb, resp. pracovnělékařských prohlídek, se bude v případě zkušebního provozu vycházet z zhodnocení míry rizikových faktorů, které bylo provedeno poskytovatelem pracovnělékařských služeb v rámci dohledu.
Dále v zákoně o specifických zdravotních službách byla provedena úprava § 57, kdy došlo k odstranění věcné nesprávnosti textu tím, že bylo zpřesněno, že poskytovatel pracovnělékařských služeb je povinen provádět v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem nebo jinými právními předpisy pracovnělékařské prohlídky a pravidelný dohled na pracovištích zaměstnavatele a nad pracemi vykonávanými zaměstnanci. Původní ustanovení § 57 neukládalo povinnost, aby pracovnělékařské služby byly prováděny v souladu s prováděcím právním předpisem nebo jinými právními předpisy.
Závěrem můžeme říci, že provedené úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví při práci obecně přinášejí snížení administrativní a ekonomické zátěže podnikatelským subjektům. Návrhy byly obecně koncipovány tak, aby vedly ke snížení administrativní zátěže podnikatelských subjektů a zefektivnění činnosti orgánu ochrany veřejného zdraví.
Fošum Pavel, www.bozpinfo.cz
