Zbyněk Moravec
Centrum BOZP ČMKOS
Povinnost vyslat zaměstnance na prohlídku platí jak u isokyanátů tak u diisokyanátů. Tyto sloučeniny se liší chemicky v tom, že izokyanáty mají jednu funkční skupinu, a diisokyanáty 2. Protože Diisokyanáty jsou používány masově, bylo na ně uvaleno omezení v příloze XVII směrnice REACH.
Ve vyhlášce č. 79/2013 Sb., po poslední novele, je v části I. Přílohy položka Izokyanáty, kde je předepsána jednoletá lhůta periodické prohlídky. Diizokyanáty jsou podmnožinou Izokyanátů a tudíž se na toto ustanovení vztahuje také. Prohibitivní opatření mají příčinu v tom, že jde o invazivní alergeny. Obě skupiny látek jsou podle bodu 11.24 přílohy vyhlášky č. 79/2013 Sb., alergeny a iritancia vyvolávající bronchiální astma a alergickou rinitidu.
prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc., FEAPCCT
Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN
Toxikologické informační středisko
Pro izokyanáty i diizokyanáty by mělo platit totéž – jsou, jak píšete, invazivními alergeny, ale navíc vyvolávají plicní fibrózu, tzv. exogenní alergickou alveolitidu, vžil se termín izokyanátová plíce – ale totéž platí pro diizokyanáty. V legislativě EU se výrobky s obsahem Diisokyanátů označují EUH 204 Obsahuje isokyanáty. Může vyvolat alergickou reakci.
RNDr. Jaroslav Mráz, CSc.
Státní zdravotní ústav
vedoucí Oddělení pro hodnocení expozice chemickým látkám na pracovišti
vedoucí NRL pro biologické monitorování expozice chemickým látkám v pracovním prostředí
Centrum hygieny práce a pracovního lékařství
Isokyanáty jsou sloučeniny s isokyanátovou funkční skupinou -NCO. Jestliže jsou v molekule přítomny tyto skupiny dvě, hovoříme o diisokyanátech. Označením "isokyanáty" v širším pojetí můžeme rozumět sloučeniny s libovolným počtem -NCO skupin (a tedy ten pojem pokrývá i diisokyanáty), ale někdo může mít na mysli především sloučeniny s jedinou -NCO skupinou, tedy monoisokyanáty. Z hlediska ochrany zdraví na pracovištích a s tím souvisejících předpisů mají ovšem zásadní význam pouze sloučeniny s dvěma -NCO skupinami, t.j. diisokyanáty. Všechny diisokyanáty jsou klasifikovány jako látky sensibilizující a skutečně jsou příčinou četných zdravotních obtíží exponovaných osob i na tuzemských pracovištích. Diisokyanáty se v ČR zpracovávají v mnoha desítkách podniků.
Naproti tomu monoisokyanáty jsou sloučeniny silně akutně toxické, ale nikoli sensibilizující, a na pracovištích se využívají pouze ojediněle. Nařízení vlády č. 361/2007 ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 2 uvádí hygienický limit PEL pro jediný monoisokyanát, a to methylisokyanát, CAS 624-83-9. Tato sloučenina je historicky spojena s největším průmyslovým neštěstím způsobeným únikem chemické látky (Bhópál, Indie, 1986) a vzhledem k této události je její průmyslové využití velmi regulováno. Neznám žádné pracoviště v ČR, kde by se s methylisokyanátem pracovalo. Německý, velmi obsáhlý seznam hygienických limitů MAK (obdoba našich PEL) uvádí celkem 4 různé monoisokyanáty, všechny s omezeným průmyslovým využitím.
Je tedy zřejmé, že při zajišťování ochrany zdraví na pracovištích se jedná výhradně nebo téměř výhradně o diisokyanáty, a podle mého názoru by proto bylo namístě i v příslušných předpisech užívat tento název. Oba recentní a značnou pozornost vzbuzující evropské předpisy věnované diisokyanátům, tj. Nařízení Komise (EU) 2020/1149 a Směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) ohledně limitních hodnot pro olovo a diisokyanáty také hovoří výslovně o diisokyanátech. Naproti tomu česká pracovnělékařská legislativa (vyhláška č. 79/2023 Sb.), přestože má zajisté též na mysli výhradně nebo téměř výhradně diisokyanáty, používá název "izokyanáty" (pozn.: přestože chemická nomenklatura předepisuje předponu iso-, v české pracovnělékařské literatuře je s oblibou užívána v podobě izo-). Podle mého vlastního pozorování se ovšem jedná o název mezi lékaři a lékařkami české pracovnělékařské komunity natolik tradiční a vžitý, že ani příležitostné námitky ze strany chemiků z téže komunity věrnost vžitému označování dosud nenarušily. Užívání pojmu izokyanáty v případech, kdy se jedná o diisokyanáty, jistě není zcela nesprávné, nicméně nevhodnost a nejednoznačnost takového označování je nejlépe dokumentována příkladem uvedeným p. Moravcem, kdy bylo údajně usuzováno, že by se preventivní prohlídky nemusely provádět u osob exponovaných diisokyanátům, neboť předpis to vyžaduje jen při expozici izokyanátům. Taková interpretace je samozřejmě zcela nesmyslná.
Doporučení: Pokud hovoříme nebo píšeme o diisokyanátech, užívat pojem diisokyanáty. Pokud bychom výjimečně hovořili nebo psali o nějakém konkrétním monoisokyanátu, užívat plný název této látky.
Autoři:
Zbyněk Moravec, prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc., RNDr. Jaroslav Mráz, CSc.
Zdroj: Verlag Dashöfer
