Emisní limity do 31.12.2019
Původní emisní limity (EL) pro kotle a teplovzdušné přímotopy jsou uvedeny ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. v tabulce 1.1.2 části II přílohy č. 2. (Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW a nižším než 50 MW).
- 1.1. Specifické emisní limity pro kotle a teplovzdušné přímotopné stacionární zdroje
- Tabulka 1.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. září 2014
Konkrétně pro spalovací stacionární zdroje spalující plynná paliva je EL pro NOx 200 mg/m3 a pro CO 100 mg/m3.
Tyto specifické emisní limity byly sice dle znění přílohy platné jen do 19. prosince 2018, ale na základě výjimky v přechodném ustanovení (§ 29 odst. 4 vyhlášky č. 415/2012 Sb.) platily tyto původní EL až do 31.12.2019 pro spalovací stacionární zdroje spalující plynná paliva.
Emisní limity po 1.1.2020
Nové (přísnější) emisní limity (tabulka Tabulka 2.1.2) se pro spalovací stacionární zdroje spalující plynná paliva uplatňují už od 1.1.2020. Od roku 2020 tedy platí emisní limit pro NOx 100 mg/m3 a pro CO 50 mg/m3.
Ustanovení § 29 odst. 5 je nutno chápat tak, že spalovací stacionární zdroje spalující plynná paliva mají odklad pro plnění přísnějších emisních limitů (do roku 2020), bez ohledu na stáří těchto zdrojů.
Při povolování nového stacionárního zdroje může však krajský úřad na základě § 12 odst. 4 písm. a) zákona o ochraně ovzduší stanovit specifický emisní limit přísnější, než vyplývá z emisní vyhlášky (viz také § 4 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší).
Možnosti pro původní emisní limity i po 2020
Emisní vyhláška stanoví v příloze č. 2 část II, bodě 2.1 pro spalovací stacionární zdroje s výjimkou pístových spalovacích motorů a plynových turbín s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 0,3 MW a nižším než 50 MW, spalující plynné palivo a zkapalněný plyn, specifický emisní limit pro NOx ve výši 100 mg/m3. Současně je zde v poznámce vztahující se k danému emisnímu limitu uvedeno, že "Pokud nelze této hodnoty z technických důvodů dosáhnout použitím nízkoemisních hořáků, platí specifický emisní limit 200 mg/m3.".
Využití výše uvedené výjimky je možné pouze v případě, že provozovatel nemůže dosáhnout limitu 100 mg/m3 z objektivních technických důvodů a není podmíněno předchozí instalací nízkoemisního hořáku.
Emisní vyhláška ani zákon o ochraně ovzduší, jenž vyhláška provádí, způsob prokazování technické nemožnosti plnění emisního limitu za pomoci nízkoemisních hořáků ze strany provozovatele zdroje blíže nespecifikují.
Tuto skutečnost lze doložit např. vyjádřeními výrobců/dodavatelů nízkoemisních hořáků použitelných v provozovaném stacionárním zdroji.
Vhodným způsobem tvrzení dosažitelnosti respektive nedosažitelnosti 100 mg/m3 NOx pomocí nízkoemisních hořáků může být také předložení odborného posouzení zpracovaného nezávislým odborníkem z oboru. Ke zpracování takového posouzení lze využít např. osobu autorizovanou podle § 32 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně ovzduší (přestože jej zákon o ochraně ovzduší pro tyto případy nevyžaduje) nebo jinou odbornou autoritu, například znalce v oboru či ysokoškolského pracoviště, kteří by tuto skutečnost nezávisle posoudili a vyhodnotili.
Pokud by kontrolní orgán ochrany ovzduší prokázal neoprávněné využití výjimky ze specifického emisního limitu pro NOx (100 mg/m3 ) a ten by byl překročen, dochází tím k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 25 odst. 1 písm. h) zákona ochraně ovzduší. Za takovýto přestupek hrozí pokuta až do výše 10 000 000 Kč (viz § 25 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně ovzduší).
