Otázka:
Pronajali jsme si nevyužívané technologické zařízení, které bylo vybudováno pro potřeby již neexistujícího provozu a zkolaudováno na čištění odpadních vod a likvidaci dalších tekutých materiálů ze strojírenské výroby a povrchových úprav. Chceme je provozovat jednak pro čištění odpadních vod, ale také pro likvidaci tekutých odpadů podobného složení jako mají odpadní vody. V obou případech půjde o externí dovoz - závod již nic nevyrábí. Technologie čištění se nezmění. Úřady po nás chtějí, abychom toto zařízení podrobili rekolaudaci. Je to požadavek oprávněný?
Rozbor:
Z dokumentace, která byla dohledána v archivu bývalého podniku i vodoprávního orgánu, který stavbu povoloval, jsem zjistil.
Jde o neutralizační stanici, tedy mechanicko-chemickou čistírnu odpadních vod, která byla vyprojektována, postavena a zkolaudována jako vodohospodářské dílo, tedy stavba povolená speciálním stavebním úřadem. V kolaudačním rozhodnutí je uveden účel této stavby a jsou vyjmenovány odpadní kapaliny, které budou na této ČOV likvidovány. Jde o kyselou oplachovou vodu, odpadní mořící lázeň, opotřebený mýdlový roztok a opotřebené vápenné mléko. V souladu s tímto kolaudačním rozhodnutím byl i vypracován a schválen provozní řád, ze kterého je jasné, že nainstalované technické zařízení a používaný technologický postup výše uvedené kapaliny zpracuje tak, aby vypouštěná odpadní voda odpovídala požadovaným parametrům - povoleným zbytkovým koncentracím, které jsou jako závazné emisní limity uvedeny v platném vodoprávním povolení.
Z hlediska současné právní úpravy jde o zařízení, které je čistírnou odpadních vod (podle vodního zákona), ale současně i zařízením pro nakládání s odpady (podle zákona o odpadech), protože mořící lázně a opotřebované mýdlové a vápenné roztoky odpadními vodami nejsou. Stavba byla zkolaudována ještě před platností odpadových předpisů a byla tedy věcně povolena a úspěšně provozována na likvidaci jak vod (čištění), tak i odpadů (odstraňování).
A nyní k „rekolaudaci", tedy ke změně užívání stavby. Jde o institut ze stavebního zákona, který pamatuje na to, že každá stavba je vyprojektována, povolena a provozována za zcela konkrétním účelem. Jde o účel většinou skupinový, například pekárna (nikoli pekárna slaných rohlíků), objekt bydlení (nikoli bydlení mladých manželů), výrobna spojovacího materiálu (nikoli závod na šrouby). A k rekolaudaci se musí přistoupit v případě, kdy účel užívání stavby se změní do té míry, že je nebezpečí, že by stavba už nemusela novému účelu vyhovět. V zahájeném řízení se zkoumá, zda existující stavba pro nový účel vyhoví, případně se stanoví podmínky, které je třeba splnit. Pokud budu v pekárně péci místo rohlíků vánočky, potom toto nebezpečí zjevně nehrozí, pokud budu chtít v téže pekárně začít vyrábět křupavé smažené brambůrky, potom je to na pováženou (nová technologie smažení) a v případě přechodu na výroby tlačenky již asi nelze (minimálně o potřebě řízení zahájit) příliš diskutovat. Rozhodnutí by tedy mělo vycházet ze znalostí o výrobě, případně jiného užívání stavby, a z míry její změny - to vše ve vztahu na stavbu (stavební i technologická část).
V našem případě chce nový nájemce dovážet na ČOV externí odpadní vody a externí odpady a tam je likvidovat nainstalovanou technikou a stávajícím technologickým postupem. Vše tedy zůstane při starém, jen se změní dodavatelé odpadních vod a odpadů a změní se (rozšíří) i některé druhy (typy) dovážených kapalin. Pochopitelně pouze tak, aby nainstalovaná technologie byla schopna je řádně zlikvidovat (vodoprávně vyčistit, odpadově odstranit) a bylo možno plnit limity zbytkového znečištění, závazně stanovené rozhodnutím.
Vrátíme-li se k příkladu pekárny, potom půjde o situaci, kdy provoz se rozšíří nebo dokonce zcela přejde na nové moderní pekařské výrobky (celozrnné, se sýrem, k dopečení doma apod.), ale stále půjde o pečení a kvalita výrobků bude sledována potravinářskou inspekcí a orgánem hygienické služby.
Poněkud jiná by byla situace, pokud by bylo v naší ČOV nutné techniku doplnit z toho důvodu, že by některé nové typy vod či odpadů stávající technologie již nebyla schopna zvládnout. Podle mého přesvědčení by při malých změnách (intenzivnější míchání, dávkování jiných chemikálií, instalace koncového filtru apod.) stačilo doplnění provozního řádu, při zásadních změnách či dostavbách však nelze vyloučit i nutnost zásadnějších úředních kroků - třeba i řízení o změně užívání stavby.
Nelze nezmínit rovněž situaci, kdy ČOV byla postavena a zkolaudována pouze na čištění odpadních vod a nový provozovatel ji chce užívat (myšleno stejnou technologií na stejném zařízení) i pro nakládání s odpady. Vedle potřeby absolvovat úspěšně správní řízení podle zákona o odpadech (souhlas s provozem zařízení podle ustanovení § 14 odst. 1), které je ovšem podle současné praxe nutné i v našem popisovaném případě, je diskusní, zda tato změna, tedy doplnění odpadních vod chemicky podobnými odpady, je důvodem pro potřeby změny užívání. Jsem přesvědčen, že nikoli, protože stavba bude sloužit technicky k témuž (stejné nádrže, stejné chemikálie, stejná potrubí, stejná čerpadla, stejná povinnost plnit koncentrační limity), takže stavba bude užívána stejně.
A jediný rozumný důvod pro zahájení řízení o rekolaudaci může být jen technický, tedy nejistota úřadu, zda pro nové „poměry" bude stavba technicky vyhovovat. A pokud zjevně vyhovovat bude, není žádný důvod takové kroky podnikat.
Odpověď:
V případech jako je náš, kdy tedy stavba bude i nadále užívána stejným způsobem pomocí stejné, již instalované nebo jen nepodstatně změněného technologie, není důvod k řízení o změně užívání stavby, neboť k ní z technického hlediska nedochází. Hledisko právní musí být řešeno jinak, v našem případě řízením o souhlasu s provozem zařízení podle ustanovení § 14 odst.1 zákona o odpadech.
Poznámka:
Je potřeba dodat, že současná praxe je v mnoha případech opačná a podnikatelé jsou odpadovými úředníky nuceni takové kroky podnikat. Často pod pohrůžkou sankce nebo minimálně odmítnutí souhlasu k provozu. Je zarážející, že stavební úřady, ať již standardní nebo speciální (obvykle vodoprávní úřad), takové vynucené žádosti většinou projednávají. Místo aby žádost jako většinou neopodstatněnou odmítly. Výsledkem je, že probíhají správní řízení i tam, kde je to zbytečné, ničemu to neprospěje a na skutečně vážné věci potom nezbývá času nebo sil.
Ing. Michael Barchánek
e-mail: barchosi@volny.cz
