Když se řekne nebezpečné látky, představí si pod tímto pojmem nejspíš každý něco jiného. Obecně se dá říci, že se jedná o věci, které představují určité riziko pro osoby a životní prostředí. Často přepravovanými a pro laickou veřejnost zřejmě nejznámějšími jsou hořlaviny, kam patří například benzín, nafta nebo třeba nátěrové hmoty či alkoholy. Dalšími často přepravovanými nebezpečnými látkami jsou žíravé látky používané v průmyslu i v domácnostech, jsou to například kyseliny a louhy. Tyto dvě nejrozšířenější skupiny jsou ještě doplněny dalšími druhy nebezpečných látek.
Chemický průmysl představuje třetí největší součást zpracovatelského průmyslu České republiky, a škála těchto látek je opravdu velká. Přepravě nebezpečných věcí je proto nutno věnovat stejnou pozornost jako jejich výrobě a skladování. Přeprava nebezpečných věcí je sice příslušnými předpisy upravena, největším problémem však zůstává nedodržování těchto předpisů a to i přesto, že v případě nehody může dojít nejen ke škodě na převáženém nákladu, ale také ke škodám na životním prostředí a ohrožení bezpečnosti lidí.
Jaké jsou nejčastější chyby při převozu nebezpečných a chemických látek a na co si mají dát přepravní společnosti největší pozor, jsme se zeptali kpt. Mgr. Nicole Zaoralové, tiskové mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR.
„Nejčastější chybou při převozu nebezpečných látek je překvapivě to nejdůležitější, a to je náklad. Řidič neví, co veze. Jinými slovy obsah cisterny nebo nákladního prostoru neodpovídá tomu, co je deklarováno. Potom pokyny pro případ nehody jsou řidiči v takových případech k ničemu, protože jeho reakce by mohla být neadekvátní, nebo naopak zbytečně hysterická. HZS krajů v současnosti mají k dispozici přístrojové vybavení v podobě přenosných spektrometrických přístrojů (Ramanův spektrometr First Defender XL nebo infračerveného spektrometr FTIR TruDefender), které jim umožňují identifikovat více než 15 tisíc chemických látek. Problémy byly zjištěny při pravidelných kontrolách ADR nákladu v posledních čtyřech letech, které provádí Policie ČR a hasiči pomáhají právě při identifikaci nákladu.
Dalším problémem je nedostatečné vybavení řidičů osobními ochrannými prostředky, které neodpovídá požadavkům ADR. Problematické je rovněž zabezpečení nákladu v souladu s ADR (velké úkapy nebo nepořádek v nákladovém prostoru).“
Jelikož jsou tyto akce nahodilé, i když pravidelné, nelze z nich vyvodit žádné statistické ukazatele. Nicméně popsané nedostatky jistě vážným problémem v dopravě nebezpečných věcí určitě jsou.
Ing. Zdeněk Fildán, jednatel společnosti ENVI GROUP s.r.o. vidí další problémy.
„V případě přepravy se nejčastěji nedodržují požadavky silničního zákona a dohody ADR. Jedná se o nedostatky v balení či označení nebezpečného zboží nebo odpadů podle ADR, školení řidičů či vybavení vozidel. Na velkou část zúčastněných osob (včetně příjemců či odesílatelů) se také vztahuje povinnosti zajistit si bezpečnostního poradce ADR,“ řekl a zdůraznil:
„Také oblast skladování upravuje řada zákonů.“
Chemické látky: Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví upravuje nakládání s chemickými látkami a směsmi, včetně skladování. V praxi je často porušován požadavek na písemná pravidla. Nařízení REACH zase požaduje pro pracovníky přístup k bezpečnostním listům, což v praxi leckdy není naplněno.
Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. řeší přepravu a skladování zejména z pohledu zabezpečení proti úniku do životního prostředí. Často se neplní požadavky na zabezpečení (např. záchytné vany), zkoušky těsnosti skladovacích nádrží a prostředků pro přepravu, havarijní plány.
Zákon o prevenci závažných havárií č. 224/2015 Sb. požaduje provést posouzení objektů, ve kterých se nachází chemické látky či směsi. V praxi posouzení často úplně chybí, nebo je zpracováno neúplně či podle již neplatných předpisů.
V neposlední řadě platí zákon o předcházení vzniku ekologické újmy č. 167/2008 Sb. s požadavkem provést posouzení základního hodnocení rizik skladování a přepravy nebezpečných látek.
Nicole Zaoralová vysvětlila, jaké jsou postupy, pokud již dojde k nehodě při převozu nebezpečných a chemických látek.
„Postupy při nehodách spojených s převozem nebezpečných chemických látek se řídí metodickými listy. Chemických látek je obrovské množství, proto zásahy hasičů s výskytem nebezpečných látek jsou dány obecnými zásadami chování v nebezpečné zóně, které je zpracováno v metodickém listu s názvem „Zásahy s výskytem nebezpečných látek“. S vlastním zásahem úzce souvisejí metodické listy s názvy „Činnost hasičů v nástupním prostoru a nebezpečné zóně“ a „Dekontaminace zasahujících“. Ve vztahu ke konkrétním látkám jsou zpracovány metodické listy pro nejrozšířenější látky: „Zásahy s únikem amoniaku a chlóru“, „Ropné havárie“ a „Přečerpávání hořlavých látek“.
Vůbec nejrozšířenějšími nehodami na našich silnicích jsou ropné havárie, nejčastěji jde o havárie cisteren převážejících benzín, naftu, oleje, nebo jiné rafinované nebo surové ropné produkty. A jaké konkrétní úkoly musí hasiči plnit? V první řadě je to záchrana osob a uzavření místa zásahu a vytýčení nebezpečné a vnější zóny.
Dále se musí určit a označit místa úniku, provést identifikace nebezpečné látky, určit nebezpečnost a účinky nebezpečnosti s použitím databáze nebezpečných látek pro mobilní telefony, kterou v současnosti mají k dispozici všechny jednotky HZS krajů.
Dalšími úkoly je vyloučení iniciačního zdroje, zamezení úniku a šíření nebezpečné látky, provedení opatření na ochranu zasahujících a dekontaminace.“
Hasiči musí v případě nehody spolupracovat zejména se složkami IZS – Policií ČR a zdravotnickou záchrannou službou, ale i dalšími orgány státní správy i samosprávy; v případě havárií nebezpečných látek na silnicích to jsou zejména orgány životního prostředí. Je třeba zdůraznit, že HZS krajů provádějí záchranné a likvidační práce a neprovádějí sanační nebo dočisťující činnosti které spadají do kompetence jiných organizací, např. správy a údržby silnic nebo České inspekce životního prostředí.
Moderní technologie napomáhají předcházet nehodám a následně urychlují řešení
Zkušenosti jasně ukazují, že přeprava, manipulace a skladování chemických a nebezpečných látek vyžadují velmi přísná pravidla a zpětnou dosledovatelnost na úrovni pohybu vozidel přepravujících náklad, pohybu logistických jednotek či konkrétních produktů, boxů či balení, jejich příjmu, výdeji do spotřeby či vyskladnění, historie o zodpovědných pracovnících, kteří s těmito látkami manipulovali či je využívali v rámci svých pracovních rolí tak i podmínek a údržby, nezbytné pro eliminaci možných nebezpečí.
„Systémy využívající RFID mají schopnost automaticky kontrolovat jak pohyb vozidel, materiálu i osob, hlídat nezbytná pravidla pro skladování, přepravu či autorizaci zodpovědných pracovníků, tak i evidovat každodenní servisní činnosti. RFID technologie hraje důležitou roli v systémech, kde je požadován vyšší stupeň automatizace, kde existují náročné podmínky a nelze 100% nasadit čárové kódy, či je nutný větší čtecí dosah technologie pro spolehlivou identifikaci.
V případě nezbytnosti sledování fyzikálních veličin jako teploty, vlhkosti aj. je možné RFID tagy vybavit požadovanými senzory. Data lze ukládat na server či do cloudu. Dostupná je široká škála data mining a inteligentních systémů pro vyhodnocování historických dat,“ říká Tomáš Kubíček Business Development manager společnosti smart-TECH GmbH.
RFID technologie mohou být užitečným prostředkem při předcházení či řešení následků nehod.
„Samotná nehoda vždy vzniká v důsledku dané akutní či chronické chyby, nahodilé události či selhání lidského faktoru. Fungující RFID systém umí vyhodnocovat data v reálném čase a upozornit na možné problémy a tak těmto nehodám předcházet. Historická data poskytují možnost hledat příčiny a důsledky v dlouhodobém horizontu. Vyhodnocení dat je možné analyzovat i zpětně při hledání důsledků vedoucí k havárii,“ vysvětluje Tomáš Kubíček.
Samozřejmě pokud již nějaká havárie nastane, primárním úkolem je ochránit lidské životy a majetek. Pokud mám spolehlivý přehled o tom, jaké všechny chemické látky a materiály se v dané lokaci nacházejí a kolik se v dané zóně pohybuje osob, může být zásah záchranných složek přímočařejší, rychlejší a úspěšnější.
Přeprava chemických a nebezpečných látek podléhá mnoha předpisům a nařízením. Je tedy poněkud náročnější než přeprava „běžných“ produktů a to jak na odpovídající technické vybavení, tak i z hlediska vhodně proškoleného personálu. Zajímalo nás tedy, jak přepravu svých produktů řeší někteří výrobci chemických látek.
Společnost DEZA, a.s. jako výrobce základních organických látek s roční zpracovatelskou kapacitou 450 000 tun černouhelného dehtu a 160 000 tun surového benzolu přepraví ročně až 1 000 000 tun surovin a výrobků. Více jak 90 % surovin je přepravováno po železnici. V oblasti výrobků je poměr železnice cca 48 %, silnice cca 52 %. Z hlediska mezinárodních předpisů pro přepravu (RID, ADR, IMDG Code) je většina přepravovaných látek zařazena jako nebezpečná. Z tohoto důvodu platí pro technické vybavení vozidel, jejich označování, odbornost personálu atd. speciální přísné pokyny, které musí být splněny. V průběhu přeprav je jejich plnění kontrolováno.
„Většina surovin i výrobků je převážena v tekutém stavu v cisternových vozech a tank-kontejnerech, kromě toho však jsou naše výrobky zpracovány do podoby granulátů nebo šupin. Ty jsou přepravovány klasickými plachtovými návěsy a pro přepravu do zámoří využíváme jak námořních kontejnerů, tak lodí přepravující volně ložený materiál. Ročně je do zámoří vyexpedováno více než 900 kontejnerů a 40 000 tun volně loženého materiálu. Narůstající počet kontejnerových přeprav a přeprav po moři vyžaduje i znalost námořních předpisů pro nebezpečné látky,“ vysvětluje Ing. Jakub Horník, Logistics Specialist, DEZA a.s.
Jakub Horník dále pokračuje:
„V našem vozovém parku lze nalézt zejména velké množství železničních cisteren pro různé druhy našich výrobků a surovin, tank-kontejnery pro přepravu surovin nebo také autocisterny pro přepravu výrobků převyšující transportní teplotu 200°C. Vzhledem k velkému množství druhů dopravy od kusových zásilek až po námořní přepravy volně loženého materiálu využíváme služeb externích přepravních a spedičních společností a z části také jejich přepravní prostředky pro přepravu chemických látek.
V případě externích dopravců preferujeme dlouhodobou spolupráci se specializovanými společnostmi, které mají znalosti o přepravách nebezpečných látek a stálou kvalitu nabízených služeb. V pravidelných intervalech vyhlašujeme výběrová řízení na všechny typy přeprav, které realizujeme.“
Skupina Unipetrol se zabývá nejen výrobou pohonných hmot a petrochemických a agrochemických produktů, ale také jejich přepravou, a to jak po železnici, tak po silnici. Pokrývá území celé České republiky a ve spolupráci s partnerskými dopravci zajištuje také zahraniční dopravu.
„Na silniční dopravu se specializuje naše dceřiná společnost Petrotrans, železniční dopravu zajišťuje dceřiná společnost Unipetrol Doprava. Obě společnosti disponují odpovídajícím vozovým parkem s profesionálním a plně vyškoleným personálem. Zajišťujeme převoz hmot a produktů mezi velkými výrobními celky a směrem k maloodběratelům. Se zahraničními dopravními společnostmi spolupracujeme zejména v železniční dopravě,“ popisuje Robert Małłek, člen představenstva skupiny Unipetrol zodpovědný za prodej a přepravu paliv a produktů, maloobchod a logistiku.
Přeprava chemických látek je velmi citlivý obor, kde není prostor na chyby. Musí proto splňovat ta nejpřísnější opatření. Robert Małłek k tomu říká:
„Jsme majiteli certifikátů řízení jakosti, bezpečnosti a ekologické šetrnosti. Investujeme velké množství prostředků do zajištění moderního přepravního parku a současně se věnujeme pravidelnému školení řidičů a ostatních zaměstnanců, včetně zajištění jejich profesního rozvoje, neboť náš obor klade vysoké požadavky na expertní znalosti. Z praxe víme, že vedle neustálé kontroly bezpečnosti je nejdůležitější časové plánování celého logistického řetězce tak, aby se přepravovaný náklad dostal v pravý čas na pravé místo nejen při domácí, ale především při mezistátní dopravě.“
