Povinností provozovatelů určitých činností (uvedených v příloze zákona oekologické újmě č. 167/2008 Sb.) je znát veškerá rizika ekologické újmy, kteráby mohla nastat v důsledku provozování jejich činnosti. Za tímto účelem prototakový subjekt musí zpracovat tzv. základní, případně i podrobné hodnocení rizikekologické újmy. Na základě výsledků hodnocení rizik musí potenciální ekologickéújmě předcházet, případně její negativní účinky kompenzovat formou finančníhozajištění. A jak známo - neznalost zákona neomlouvá...
Ekologickáújma
Počínaje 1. lednem 2012 vstoupilo v platnost nařízenívlády č. 295/2011 Sb. o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližšíchpodmínkách finančního zajištění. Jedná se o dlouho očekávaný prováděcí předpiszákona o ekologické újmě č. 167/2008 Sb.
Před nabytím účinnosti zákona oekologické újmě v roce 2008 se stávalo, že provozovatel podnikatelské činnostimohl způsobit újmu na životním prostředí, avšak náhradu škod platil stát. Byloto dáno především limitující rolí občanskoprávní odpovědnosti za škodu v právuživotního prostředí, která v plné míře neumožňovala penalizovat škody naživotním prostředí, které nebylo předmětem vlastnictví. Škoda tak mohlavzniknout např. na lese, tj. na pozemcích a porostech, ale už se nevztahovala navolně žijící druhy živočichů. Navíc bylo možné se ze zodpovědnosti vyvázatprokázáním, že nedošlo k porušení právních předpisů, přestože existovala přímásouvislost mezi provozní činností a škodou na životním prostředí.
Zmíněnýzákon tuto situaci napravuje tím, že vnáší do práva životního prostředí principveřejnoprávní odpovědnosti a individuální odpovědnosti znečišťovatele za újmu naživotním prostředí. Nejpodstatnější změna proti stávající úpravě vychází zprincipu tzv. objektivní odpovědnosti. Podmínkou provedení preventivních nebonápravných opatření není protiprávní jednání provozovatele. Ke vznikuodpovědnosti postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činnostíuvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy.
Zákon vychází zprincipů prevence, principu "znečišťovatel platí", principu naturální restitucea principu objektivní odpovědnosti. Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčetprovozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidskézdraví, s nimiž se spojuje objektivní odpovědnost za ekologickou újmu vyvolanousamotnou povahou takové provozní činnosti (tedy bez ohledu na porušení jinéhoprávního předpisu). Zákon se vztahuje i na provozovatele činností neuvedených vpříloze zákona, to však pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích apřírodních stanovištích a při současném porušení jiných právníchpředpisů.
Koho se týká
Odhaduje se, že noválegislativní povinnost se vztahuje na 40 - 80 tisíc subjektů. Největší početsubjektů je v oblasti zemědělství. Jedná se o provozovatele, kteří zacházejí sezávadnými látkami a s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, s přípravkyna ochranu rostlin nebo biocidními přípravky. Údaje nejsou přesné, neboť jejichevidence je rozdrobena ve statistikách mnoha necentralizovaných organizací,některé údaje se navíc mohou překrývat, protože provozovatelé mohou častovykonávat několik vyjmenovaných činností. MŽP ve své zprávě analýz dopadůnařízení vlády odhaduje náklady pro firmy související se zpracováním základníhohodnocení rizik na cca 120 mil. Kč v případě základního a 400 mil. Kč v případěpodrobného hodnocení rizik. A pozor - hodnocení rizik musí být zpracovánonejpozději do konce roku 2012.
Finanční zajištění nebovýjimka
Povinnost finančního zajištění se vztahuje na typrovozovatele, kteří na základě podrobného hodnocení rizik dospěli k závěru, žesvojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava a nákladyspojené s preventivními opatřeními přesáhnou částku 20 mil. Kč. Rozsahfinančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní činnosti odpovídatrozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti rizika ekologické újmy. Ztoho plyne logicky povinnost aktualizovat hodnocení rizik v případě změn jak vprovozních činnostech, tak změn v okolí, které by mohlo být dotčeno ekologickouújmou (např. vyhlášení chráněného území apod.).
Provozovatel registrovanýv Programu EMAS nebo provozovatel, který má certifikovaný systémenvironmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN ISO 14000 neboprovozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování čizískání certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. Současně se na nějnevztahuje povinnost mít finanční zajištění. Finanční zajištění není povinenzabezpečit také provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahujínebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.
AUTOR:Soňa Hykyšová
Zdroj: www.ihned.cz
