Název "moře" nese tato vodní plocha od dávných dob, kdy představy lidí o
vzdálenostech byly jiné než dnes. Ostatně jako moře jsou označovány i jiné vodní
plochy, které jsou de facto jezery a honosný název moře získaly díky své velké
rozloze, např. moře Kaspické.
Hladina klesá, vody je stále méně
Přitom Mrtvé moře je mořem ve smyslu velké vodní plochy
bohužel stále méně a méně. Jeho plocha se totiž neustále zmenšuje. Zatímco v
letech 1900-1905 byla jeho plocha 950 čtverečních kilometrů, v roce 2000 už to
bylo jen 650 km2, tedy o třetinu méně. Objem vody se během stovky let zmenšil ze
155 na 135 krychlových kilometrů, tedy o 20 km.
Mrtvé moře leží v proláklině vzdálené několik desítek kilometrů na východ od východního břehu
Středozemního moře - tato proláklina je podle zjištění geografů a geofyziků
pokračováním zlomu (riftu) z východní Afriky. Jestliže hladina byla v roce 1900
na hodnotě -392 metry pod úrovní hladiny Středozemního moře, v roce 2000 to už
bylo minus 413 metrů. Úbytek vody přinesl logicky i pokles hladiny jezera až o
deset metrů. Vzhledem k tomu, že břeh Mrtvého moře se na západní straně svažuje
směrem k jeho středu povlovně, zatímco východní jordánský břeh jde prudce do
hloubky, jsou na tom škodní ti, kdo žijí, pracují a podnikají na izraelském
břehu. Tam jsou totiž turistická a balneologická střediska zaměřená na léčbu
různých kožních a nervových nemocí vysoce slanou vodou Mrtvého moře. Dnes je
běžným jevem, že hotelové komplexy, které byly ještě před dvaceti třiceti lety
přímo u vody, jsou od ní vzdáleny několik stovek metrů, a v některých případech
se turisté a lázeňští hosté z hotelů dopravují ke koupání v mrtvém moři dokonce
i speciálními turistickými vláčky, které v krajních případech ujedou i několik
kilometrů. V posledních dvaceti letech začala vznikat balneologická centra i na
jordánském břehu jezera, která samozřejmě vzhledem k uvedeným skutečnostem
snižování hladiny tolik nepociťují.
Odborníci předpovídají, že pokud bude úbytek vody v jezeře pokračovat dosavadním tempem, poklesne do roku 2020 jeho
hladina o dalších nejméně osm metrů.
Kdo anebo co za to může?
Názory, že Mrtvé moře se nalézá v pouštní oblasti západní
Asie, kde byly a jsou odjakživa vysoké teploty (v létě kolem 50 °C), a tudíž se
voda intenzivně vlivem horka hodně odpařuje, odborníci dnes jednoznačně
odmítají. Právem poukazují na to, že v minulých stoletích bylo v oblasti Mrtvého
moře klima stejné a k žádnému úbytku vody a vysychání nedocházelo. Příčinu vidí
vědci v zemích, jichž se tento problém bezprostředně dotýká (tedy hlavně v
Izraeli, Jordánsku a v oblasti spravované palestinskou samosprávou na Západním
břehu Jordánu) i vědci zabývající se touto otázkou v USA a západní Evropě jinde,
a to v neuvážlivém působení člověka.
Země, jimiž protéká, resp. které odděluje Jordán, totiž odebírají z této řeky (která by se ostatně podle
evropských měřítek dala nazvat spíše větším potokem) neúměrně velká množství
vody potřebné pro průmysl, zemědělství a komunální hospodářství, hlavně
vodovodní sítě. Nadace pro výzkum životního prostředí Global Nature Fund (GNF) v
Bonnu zjistila, že zatímco ještě v roce 1948 protékalo dolním tokem Jordánu
(tedy pod jeho výtokem z Genezaretského jezera) do Mrtvého moře 1850 milionů
kubických metrů vody za rok, v roce 2005 už to bylo jen pouhých 200 milionů m3
vody. Navíc tento dolní tok Jordánu slouží mnoha podnikům v Izraeli a na
Západním břehu jako stoka, protože do něho odvádějí i nevyčištěné odpadní vody a
splašky, což ke kvalitě vody v jezeře samozřejmě nepřispívá, i když se nevhodné
příměsi ve větším množství vody hlavně v severní části Mrtvého moře poněkud
rozředí.
Ale ne dosti na tom. Izrael a Jordánsko odebírají vodu také
přímo z jezera, a to 260 až 300 milionů kubických metrů ročně. Činí tak sice s
bohulibým úmyslem tuto vodu odsolovat, ale tento úbytek je samozřejmě znát a s
ekologickými kritérii hodnotícími stav a vývoj jezera je samozřejmě v rozporu.
Obrovským odběratelem vody v jižní části jezera na izraelské straně je
velký závod využívající sůl z jezerní vody s její mimořádně vysokou koncentrací
k výrobě hnojiv a mnoha dalších chemických produktů. Zde přitom došlo k určitému
kouzlu nechtěného, resp. k realizaci kroku, se kterým nikdo původně nepočítal:
protože hrozilo, že v důsledku velkého úbytku vody rozdělí mělčina na nejužším
místě Mrtvé moře na dvě části a ztíží se tak přístup k soli, vybudoval zmíněný
závod (Izraelské závody potaše) kanál mezi oběma částmi jezera, takže zajistil
aspoň uchování jeho celistvosti.
Politika stranou - jde o vodu (a tedy o život)
Jak známo, vztahy mezi státy, resp. politickými
reprezentacemi na Blízkém východě nejsou zdaleka ideální. O vztazích mezi
Izraelem a Palestinskou autonomií není jistě zapotřebí se šířit, vztahy mezi
Izraelem a Jordánskem sice existují na diplomatické úrovni, nicméně sympatiemi
ke druhému partnerovi ani jedna z obou stran neoplývá. O to překvapivější a
potěšitelnější je fakt, že aspoň pokud jde o záměry na záchranu Mrtvého moře,
nalézají tito tři partneři společný jazyk. Problém vody totiž tíží všechny a
podvazuje jejich plány hospodářského a sociálního rozvoje. Od záměrů je
samozřejmě dlouhá cesta k politické vůli, ekonomickým kalkulacím, zajištění
finančních a technických prostředků a investicím. Nicméně záměrem se vždycky
začíná.
Podle odborníků z výšeuvedeného pracoviště GNF, pokud by se měl
vrátit relativně ještě uspokojivý stav z roku 1978, mělo by se do Mrtvého moře
dostat ročně aspoň 900 miliard kubických metrů vody. Se srážkovými spady v této
oblasti příliš počítat nelze, takže by muselo jít o přivedení vody odjinud. A
odkud?
Jedna skupina expertů navrhuje přivádět vodu potrubím a kanály z
jednoho či dvou míst na izraelském pobřeží Středozemního moře směrem na východ
přes oblast Galileje na severu země a pak vést vodu stejným způsobem paralelně s
tokem Jordánu až do severní části Mrtvého moře.
Jiná skupina expertů pléduje pro proražení průplavu ze Středozemního moře, se začátkem v oblasti Gazy
přes severní část poušti Negev do Mrtvého moře - s vyústěním v nejužším místě
Mrtvého moře.
V poslední době si na rozdíl od obou předchozích návrhů, které se objevily už dříve, získává značnou popularitu tzv. " Vodovod míru", který by měl vést ze severního výběžku Rudého moře, z oblasti izraelského
přístavu Eilat (Akabský záliv), střídavě po izraelském a jordánském území na
sever, kde by ústil do jižního konce Mrtvého moře. Šlo by o kombinaci průplavu a
vodovodu o celkové délce 180 kilometrů.
Tímto vedením by se ročně mělo přepravit z Rudého do Mrtvého moře 1900 milionů krychlových metrů mořské vody.
Část z ní by v cílovém místě byla hned používána k odsolování a výrobě sladké
vody, jež by se rozváděla do Izraele, na území Palestinské samosprávy a do
Jordánska. Zbytek vody by doplňoval Mrtvé moře. Protože výškový rozdíl mezi
jižním cípem Mrtvého moře a Akabským zálivem je cca 400 metrů (Mrtvé moře je v
proláklině, Rudé moře má hladinu výše), využívala by tento rozdíl (přečerpávací)
vodní elektrárna k výrobě proudu.
Francouzská firma Coyne et Bellier již z pověření Světové banky vypracovala studii proveditelnosti tohoto projektu (ta
stála 16 milionů dolarů). Jeden z jejích autorů, David Meehan, odhaduje jenom
stavební náklady na cca 10 miliard dolarů. Jelikož se kromě postavení kanálů a
potrubí má jednat také o elektrárnu, odsolovací kapacitu a vodovodní síť pro
rozvod odsolené vody, odhadují se celkové náklady na nejméně 16 miliard dolarů.
Nečekaný odpor ekologů
V současné době jsme svědky situace, která se může zdát na první pohled paradoxní: proti příliš
velkým odběrům vody, která do Mrtvého moře vůbec nedoteče anebo která se z něho
ve velkém odčerpává, samozřejmě už dlouho vystupují ekologická hnutí v zemích,
jichž se tento problém dotýká nejvíce (hlavně v Izraeli), i jinde ve světě.
Zároveň se však nyní ekologové staví proti myšlence přivádění vody do Mrtvého
moře z Rudého moře. I v této otázce je nejvíce slyšet izraelské ekology. Nejde
přitom o skupinky ekologů, kteří by problém politizovali, nýbrž o hlasy ekologů
z vysokých škol a výzkumných pracovišť. Pokud by se záměr vybudovat "Vodovod
míru" měl v blízké či vzdálenější budoucnosti realizovat, bylo by zapotřebí, aby
jejich názory byly řádně zohledněny, neboť mají patřičnou argumentační hloubku.
Co především namítají tito oponenti myšlenky přivádění vody z Rudého do
Mrtvého moře? Poukazují např. na to, že voda v Rudém moři obsahuje značné
množství síranů (sulfátů), zatímco voda Mrtvého moře je vápnitá. Pokud by
nedošlo k důkladnému promísení obou druhů vod, mohlo by to vést k tomu, že by se
na březích a na dně jezera vytvářely velké a početné útvary z kamenné soli
(chloridu sodného) a sádry, a to v daleko větší míře, než se na březích kumuluje
sůl v různých útvarech dnes.
Jiná námitka uvádí, že při míchání vod hrozí rozmnožení bakterií řas, jež způsobují, že se voda zakalí, a přitom ji
ohřívají, což vede k tomu, že se pak voda o to rychleji odpařuje. Zvláště
bakterie Archaea jsou pověstné tím, že ve slaném prostředí produkují rudohnědý
sliz.
Pan Stefan Hoermann z GNF uvádí i další námitky a je toho názoru,
že přivádění vody z Rudého moře by zásadně změnilo chemické poměry v Mrtvém moři
- a to k horšímu. Podobné kritické či přinejmenším rezervované stanovisko k
myšlence "Vodovodu míru" zaujímají i představitelé izraelského průmyslu, hlavně
chemického, kteří jinak, jak známo, s ekology často nesouhlasí.
Námitkou, kterou rovněž nelze bagatelizovat, je též upozornění na riziko zemětřesení,
které je v oblasti prolákliny Mrtvého moře poměrně značné. Zemětřesení v místě
tohoto tektonického zlomu by mohlo poškodit nebo úplně zničit potrubí anebo
kanály a slaná voda z nich by se tak dostala pod zemi, kde by znehodnotila
zásoby spodní (sladké) vody, se kterou by se smísila.
Ekologové bohužel zatím nenabízejí alternativu, která by přínos stavby vodovodu z Rudého do
Mrtvého moře adekvátně mohla nahradit. Vypracovávají návrhy a programy šetření s
vodou v průmyslu i v domácnostech a programy pro efektivnější využívání a
recyklaci odpadních vod. Jak odborníkům v Izraeli a v Jordánsku, tak v ostatních
zemích, které se zabývají vodohospodářstvím Blízkého východu, je ale zřejmé, že
takové kroky nijak z nemohou řešit situaci, kdy v zemích tohoto regionu světa
roste průmyslová výroba, počet obyvatel a také životní standard a nároky, což
všechno s sebou nese i značné nároky na spotřebu vody.
Existují i koncepce, které navrhují, aby celá oblast Mrtvého moře a jeho pobřeží kolem
dokola byla vyhlášena biosférickou rezervací, takže by se stala chráněným
územím, ale ty - na rozdíl od výšeuvedených racionálních argumentů ekologů -
nemají naději na to, že by mohly být vyslyšeny. Už proto ne, že jenom obcházejí
problém a že by jenom konzervovaly dosavadní tendenci, která vede k tomu, že
Mrtvé moře je stále menší a menší. Myšlenka rezervace se přirozeně vůbec
nezabývá ostatními oblastmi zemí kolem jezera, které mu berou
vodu.
Záměr byl už v polovině 19. století
Myšlenka přivést vodu do Mrtvého moře (a tak snížit jeho
slanost, kvůli které v něm ani nemohou žít ryby) není nová. Jako první s ní
přišel v roce 1855 anglický admirál William Allen (1792-1864), který k němu
chtěl postavit průplav ze Středozemního moře. Stejný plán měl později Dr.
Theodor Herzl (1860-1904), tvůrce ideologie sionismu, inspirátor hnutí, jež
později vedlo ke vzniku státu Izrael. Tomu šlo hlavně o to, aby se výškového
rozdílu mezi hladinou Mrtvého moře a jeho okolí dalo využívat pro výrobu
elektřiny. Byly tu i jiné představy. Jednu z nich na mapce ukazuje zelená čára,
vedená z oblasti Gazy do nejužšího místa Mrtvého moře.
V 50. letech minulého století byl v USA vyhotoven plán výstavby vodovodu protínajícího pásmo
Gazy a poušť Negev (viz zelená čára na mapce). Tehdy bylo smyslem dosáhnout
zvýšení hladiny jezera, která už tenkrát markantně klesala, energetický aspekt
byl vedlejší. V roce 1977 byl v Izraeli vypracován návrh postavit vodovod od
Středozemního moře na východ, kde by se pak jižně od Genezaretského jezera
stočil souběžně s tokem Jordánu na jih a vedl až do Mrtvého moře (na mapce
fialová čára). V současné době se nejvíce nadějí přikládá návrhu na vedení vody
z Rudého moře (červená čára na mapce).
Zdroj: www.ihned.cz
