Přestože tento obecný režim odpovědnosti za tzv. ekologickou újmu v ČRexistuje už od srpna 2008, mnoho firem o něm neví. Proto může být pro některépodniky překvapením, že se do konce tohoto roku musí pro případ ekologickéhavárie pojistit, jinak své provozy budou muset zavřít.
Zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě z roku 2008 zavedlobecnou odpovědnost znečišťovatelů za újmu způsobenou na vodě, půdě abiodiverzitě. Na základě příslušné směrnice EU tehdy Česká republika stanovilaobecnou objektivní odpovědnost znečišťovatelů za ekologickou újmu, kterou svýmiprovozy způsobí, nebo která teprve hrozí. V obou případech je povinností danéhoprovozovatele, aby neprodleně provedl veškerá opatření nezbytná k zamezeníhrozící havárie či k nápravě již způsobené újmy.
Dané povinnosti provozovatelů nejsou podmíněny soukromoprávním vymáhánímnáhrady škody ze strany vlastníků sousedních pozemků či dotčených obyvatel.Odpovědnost za ekologickou újmu vymáhá z úřední povinnosti stát, který v případěnečinnosti provozovatele také potřebná opatření sám zajistí a náklady poznečišťovateli vymáhá.
POVINNÉ POJIŠTĚNÍ
Teprve od 1. ledna 2013 však nabude účinnosti poslední část tohoto zákona. Tamá zajistit, že na odstranění následků ekologické havárie budou mítprovozovatelé peníze, a náklady místo zbankrotované firmy nakonec neponese stát.Do konce roku 2012 musí provozovatelé ekologicky rizikových činností (vizrámeček) provést hodnocení rizik, která představují jejich provozy pro vodu,půdu a chráněné rostliny, živočichy a jejich stanoviště. Podle výsledku tohotohodnocení se tito provozovatelé musí nechat pojistit (nebo provést jinou formufinančního zajištění) pro případ havárií, k nimž může v souvislosti s jejichprovozem dojít.
Vzhledem k enormním nákladům na odstranění následků možných ekologickýchhavárií se přitom dá očekávat, že pojistné se u největších průmyslových podnikůzvýší v řádech milionů korun. Paradoxně mohou mít ale potíže s finančnímzajištěním více malé a střední podniky, u nichž náklady na případně potřebnésanační práce, a tomu odpovídající výše pojistného, mohou v porovnání s jejichpříjmy představovat problém.
PRÁVNÍ NEJASNOSTI
Povědomí o odpovědnosti za ekologickou újmu je přitom mezi českýmipodnikateli malé, což je překvapivé za situace, kdy pořízení finančníhozajištění bude od ledna 2013 představovat podmínku pokračování v provozu danýchrizikových činností. Jak však upozorňují právníci, důvodem nemusí být jennezájem podnikatelů, ale i řada právních nejasností ohledně režimu odpovědnosti:"Dlouho nebylo jasné, jak mají podnikatelé při hodnocení rizik a pořizovánífinančního zajištění postupovat. I po vydání příslušného vládního nařízení alemohou nejasnosti přetrvávat. Proces vyhodnocování rizik může být u rizikovějšíchprovozů velmi složitý, je třeba např. detailně popsat všechny druhy chráněnýchrostlin a živočichů nacházejících se v okolí provozu a vyhodnotit možné důsledkyscénářů havárií na jejich životní podmínky. Finančních produktů vhodných prototo finanční zajištění je přitom na českém trhu poskrovnu a také není např.zřejmé, za jakých okolností si společnosti mohou zajištění pořizovat společně.Spory ale mohou vzniknout zejména v případě havárií, kdy požadavky státu naprovedení nápravných opatření mohou původci havárie považovat za nereálné, neboaž se mezi sebou budou vyrovnávat původci, kteří ke vzniku havárie přispěli a zazpůsobené následky odpovídají solidárně. Ke sporům evidentně povede samotnépřisuzování odpovědnosti, přisuzování následků za údajně historické ekologickézátěže či posuzování např. možné námitky výslovného povolení či objektivnínepředvídatelnosti rizika havárie s ohledem na aktuální úroveň vědeckýchznalostí," vysvětluje advokát Tomáš Babáček z oddělení životního prostředíAmbruz & Dark/Deloitte Legal.
ZMĚNA LOGIKY
Společnostem v případě pochybení hrozí nejenom pokuta do 1 milionu Kč, alehlavně zákaz jejich činnosti a členům orgánů potenciální trestněprávní postih zdůvodu neoprávněného podnikání. Rozsah implikací této úpravy je ale zřejmě ještěširší. Jak dodává Tomáš Babáček, otázka plnění těchto povinností by nemělauniknout např. nabyvatelům podniků. "Povinnosti vyplývající z odpovědnosti zaekologickou újmu přecházejí na právní nástupce provozovatele. Některé formyznečištění mohou vyplynout na povrch až s odstupem let a stát může kidentifikaci původce v případě dostatečně jasných okolností použít i jendomněnku souvislosti mezi činností původce či jeho právního předchůdce a újmou.Nemyslím si ale, že by to mělo vést k nějaké panice. Rozumný podnikatel si užteď ve vlastním zájmu mapuje rizika, která může svou činností způsobit, apřijímá opatření k jejich minimalizaci, buď přijetím strategie udržitelnostinebo alespoň adekvátními interními procesy. V tomto smyslu není konceptodpovědnosti za ekologickou újmu ničím převratným. Prostě je jen třeba senastavit na způsob uvažování, které odpovídá možnostem a rizikům 21.století."
RELEVANTNÍ ČINNOSTI Z HLEDISKA RIZIKA VZNIKU EKOLOGICKÉÚJMY:
- průmyslové činnosti v oblasti energetiky, výroby a zpracování kovů,zpracování nerostů, chemického průmyslu a obecně provoz zařízení podléhajícíchintegrovanému povolení
- zařízení k nakládání s odpadem podléhající souhlasu
- přeshraniční přeprava odpadů, nakládání s těžebním odpadem
- nakládání s vodami podléhající povolení
- provozování stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podléhajícíchpovolení
- zacházení s látkami, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemníchvod a jinými nebezpečnými chemickými látkami a přípravky a GMO
Finanční zajištění nemusí mít:
- méně rizikové provozy (nemohou způsobit havárii, která by vedla k provedenínápravných opatření za více než 20 mi. Kč)
- ekologicky uvědomělé provozy (registrace v Programu EMAS či certifikace ISO14000)
Zdroj: Ambruz & Dark/Deloitte Legal
Autoři: -jhm -
Zdroj: www.ihned.cz
