Bude konec zpětného odběru?

Zpráva z tisku: V Česku se v roce 2015 podle údajů agentury CENIA podařilo zpětně odebrat a materiálově využít 16 ledniček, 28 televizí, 41 zářivek a 216 tužkových baterií. »Nejsou to oslnivá čísla,« s povzdechem konstatoval na tiskové konferenci ministr životního prostředí, »ale musíme být za ně vděčni.«

Podobná, dnes fiktivní zpráva by se za několik let mohla stát smutnou realitou. Důvod? Změna legislativy.

Podle nyní platného zákona o odpadech se použité výrobky, odevzdané do systému zpětného odběru, považují za odpad až v tom okamžiku, kdy jsou předány ke zpracování či materiálovému využití. Tedy - zjednodušeně řečeno, kdy je automobil dopravce přepraví k recyklaci do zpracovatelského závodu.

V souvislosti s přípravou nového zákona o odpadech, který by měl být hotov přibližně v roce 2014, se však předpokládá vyčlenění celé agendy kolem zpětných odběrů do zákona o výrobcích s ukončenou životností. Věcný záměr, který chystá Ministerstvo životního prostředí, přitom předpokládá, že by se použité výrobky měly stát odpadem ve smyslu zákona o odpadech už při předání na místo zpětného odběru.

Režim nakládání s odpady se tak má rozšířit na celý logistický řetězec zpětného odběru.

V ČEM JE PROBLÉM?

Většina míst zpětného odběru byla vybudována v objektech, které nejsou zařízeními pro nakládání s odpady, tím méně s nebezpečnými odpady (NO). Jde o taková »neodpadová« místa, jako jsou maloobchodní prodejny, úřady, firemní kanceláře, školy či jiná zařízení pro děti a mládež. Pokud by legislativním řízením prošel uvedený věcný záměr navrhovaného zákona, nemohla by všechna tato zařízení přijímat použité výrobky, aniž by se stala zařízením pro nakládání s odpady podle zákona.

Většina provozovatelů těchto míst by si proto musela vyřídit povolení, aby se stala oprávněnými osobami pro nakládání s odpady. Změna by se týkala přibližně dvanácti tisíc maloobchodních prodejen a více než třinácti tisíc ostatních objektů (nyní jsou zapojeny do některého ze čtyř nejvýznamnějších kolektivních systémů - ASEKOL, ELEKTROWIN, EKOLAMP a ECOBAT).

NEBEZPEČNÝ ODPAD

Situaci by kromě toho navíc ještě zkomplikoval fakt, že zhruba 30 tisíc tun použitých výrobků by muselo být považováno za nebezpečné odpady. Jde například o chladničky a mrazničky (zařízení obsahující freony), vyřazené TV a PC monitory, zářivky a další světelné zdroje obsahující rtuť, nebo přenosné baterie a akumulátory s obsahem těžkých kovů. Pro nakládání s nebezpečnými odpady však legislativa nastavuje velmi striktní požadavky.

Občané budou muset jako dodavatelé a vlastníci odpadu při předání odpadu na místo zpětného odběru poskytnout provozovateli základní popis odpadu (příl. č. 2, bod 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb.).

Firmy, které vyřazují a krátkodobě skladují použité výrobky, se stanou původci nebezpečných odpadů, kteří jsou povinni požádat o souhlas od příslušného orgánu státní správy k nakládání s nebezpečnými odpady, zahrnout všechny vyřazené použité výrobky do odpadové evidence (pokud produkce nebezpečných odpadů přesáhne 100 kg), podat roční hlášení o odpadech a podílet se na evidenci přepravy nebezpečných odpadů. Bude se to týkat 5509 firem a podnikatelů (současný stav), z toho roční hlášení bude podávat 3063 subjektů.

Provozovatelé míst zpětného odběru (ZPO), tedy více než 13 tisíc subjektů, participujících na systémech ZPO, budou muset získat souhlas k provozování zařízení podle § 14 a stát se oprávněnými osobami pro nakládání s odpady. Jinak by se stali původci nebezpečných odpadů se všemi povinnostmi, které takový původce má (zajištění speciálních nádob na shromažďování NO, vyplňování identifikačních listů NO, průběžná evidence přepravy NO atd.).

Pro příklad uveďme dopad na transport takových odpadů z míst zpětného odběru ke zpracovateli. V roce 2010 zajistily uvedené čtyři kolektivní systémy 17 334 akcí, které by mohly být z hlediska věcného záměru považovány za přepravu nebezpečných odpadů. V odpadovém režimu by k nim bylo potřeba vyplnit formuláře ELPNO, pro každou přepravu zvlášť v sedmi formulářích, celkem tedy 121 338 kusů formulářů.

OČEKÁVANÝ DOPAD

Na tuto administrativu navazuje další: Celkem nynějších 86 dopravců by muselo příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností (ORP) zasílat svoje údaje z titulu firmy přepravující odpady (§23 odst. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb.). Svá roční hlášení začnou na ORP zasílat zhruba i tisíce provozoven s produkcí více než 100 kg NO za rok. Šedesát z nich bude povinno zřídit funkci odpadového hospodáře.

Očekávaný dopad odpadového režimu na systémy ZPO může mít dva scénáře.

Podle prvního z nich provozovatelé míst ZPO přijmou roli subjektů nakládajících s odpady za cenu neúměrně vysoké zátěže finanční a administrativní. Úhradu zvýšených nákladů budou požadovat po výrobcích a kolektivních systémech, čímž se zvýší ceny výrobků na trhu.

Druhou možností je, že většina provozovatelů míst ZPO odstoupí od svojí participace na systémech zpětného odběru a spolupráce s kolektivními systémy. Zůstanou pouze provozovatelé sběrných dvorů. Výsledek této varianty naznačuje fiktivní tisková zpráva v úvodu.


PETR KRATOCHVÍL
ECOBAT, s. r. o.


2014: rok, který by mohl být pro zpětný odběr likvidační.


V Česku je už rozmístěno přes 1500 červených kontejnerů určených pro elektroodpad. Neustále vylepšované kontejnery (nejnověji s boxem na baterie a otočným bubnem zamezujícím vykrádání) instaluje společnost ASEKOL s podporou Státního fondu životního prostředí.