AUTOR: Martina Vrbová
Podle této definice je možné za komunální odpad považovat veškerý odpad vznikající na území obcí při činnosti fyzických osob uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů a rovněž odpad podobný komunálnímu odpadu uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů pocházející z činnosti ostatních právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, kteří jsou zapojeni do systému obce k nakládání s komunálním odpadem.
Ve zkratce řečeno, komunálním odpadem je pouze komunální odpad z obcí a to včetně ostatního odpadu podobného komunálním od původců, kteří jsou zapojeni do systému obce.
Malá poznámka: Do komunálního odpadu z obcí je samozřejmě zařazen také odděleně sbíraný využitelný odpad, který je díky nejednoznačnosti právní úpravy dnes řazen jak do podskupiny 20 01, tak do podskupiny 15 01. V nové právní úpravě o odpadech je potřeba tuto disproporci odstranit a veškerý oddělený sběr odpadů zařadit do skupiny 20 01.
Pojem komunální odpad by měl významově odpovídat pojmům uvedeným v rámcové evropské směrnici o odpadech či v rámcové směrnici o skládkování. Rovněž by neměl být v rozporu s definicemi užívanými ve výkaznictví pro Eurostat.
KAŽDÝ PODLE SEBE
V uvedených evropských předpisech a metodikách se vždy hovoří o odpadech z domácností a odpadech podobných vlastností a povahy jako odpad z domácností a to včetně odděleně sbíraných složek. Víceméně se tedy jedná o odpad, který je sbírán v rámci municipalit na území státu. Každý členský stát si pak podle vlastního zavedeného systému nakládání s odpady definuje rozsah druhů a skupin odpadů, které zahrnuje do produkce komunálních odpadů. Proto se také statistiky hospodaření s komunálními odpady jednotlivých států značně liší a v současné době neumožňují na úrovni Evropy jejich jednoznačné srovnání s dostatečnou vypovídací hodnotou.
Komunální odpad podle navržené definice Svazu měst a obcí (SMO) je jasně vymezen z hlediska produkce a jeho vlastností (složení, využitelnost), které jsou pravidelně vyhodnocovány a to i rámci státních výzkumných úkolů. Tok takto vymezených komunálních odpadů je velmi dobře kontrolovatelný. A konečně, pokud bude na kraje, a potažmo obce přenesena povinnost na zajištění dostatečného využití komunálních odpadů, pak je zcela logické, že obce mohou odpovídat pouze za komunální odpad, který vzniká na jejich území a nakládání s ním si mohou obce řídit podle vslatních požadavků a místních možností a potřeb.
KOLIK JE ODPADU
Jaké množství komunálních odpadů v ČR vlastně vzniká? SMO ve svých výpočtech vychází z údajů ISOH, který spravuje CENIA. Evidence odpadů obsahuje informace od původců s ohlašovací povinností. Za rok 2009 bylo vyprodukováno zhruba 3,3 mil. tun komunálního odpadu z obcí (včetně zapojených původců a obalových odpadů z obcí), tj. přibližně 316 kg/obyvatel/rok. Z tohoto množství byla největší část odpadu (72 %) skládkována, jednalo se především o směsný a objemný odpad. Odděleně sesbírané využitelné odpady (papír, plast, sklo, kovy, bez bioodpadů) tvořily zhruba 12 % odpadového toku. Takto stanovená produkce komunálních odpadů odpovídá v časové řadě dlouhodobě sledovanému vývoji produkce komunálního odpadu v České republice.
Ohlašovací povinnost nemá na 40 % obcí ČR, ve kterých však žije pouze 4,3 % populace obyvatel ČR. Maximální produkce komunálních odpadů z těchto obcí byla dopočtena na přibližně 200 tis. tun. Toto množství však ovlivní celkové statistiky nakládání s komunálními odpady jen nepatrně.
SHODA I NESHODA ÚDAJŮ
Stanovenou produkci je možné porovnat v údaji, které na základě vlastního statistického šetření provádí dlouhodobě Českého statistického úřadu pro potřeby výkaznictví pro Eurostat. Porovnáním byla zjištěna shoda údajů v oblasti produkce a některých způsobů nakládání s komunálním odpadem. Nesoulad byl zjištěn ve výpočtu míry využití a recyklace komunálních odpadů, přičemž výpočet ČSÚ neodpovídá realitě a měl by být přehodnocen.
Navržená definice komunálního odpadu jednoznačně plní požadavky evropských směrnic. Definice v této podobě rovněž umožňuje obcím jako původcům odpadů odpovědně řídit svoje odpadové hospodářství tak, aby plnilo požadované cíle pro využití komunálních odpadů v rámci regionálních integrovaných systémů nakládání s odpady. A nesmíme zapomínat, že musí být také environmentálně přijatelné a ekonomicky únosné pro občany.
RNDr. Martina Vrbová, PhD.
člen expertního týmu SMO ČR
Ohlašovací povinnost nemá na 40 % obcí ČR, ve kterých však žije pouze 4,3 % populace obyvatel ČR. Maximální produkce komunálních odpadů z těchto obcí byla dopočtena na přibližně 200 tis. tun. Toto množství ovlivní celkové statistiky nakládání s komunálními odpady jen nepatrně.
O problematice komunálního odpadu hovořila Martina Vrbová již na loňské konferenci Odpady a obce v Hradci Králové. Je zřejmé, že tato otázka tíží odborníky dlouhodobě.
Zdroj: odpady.ihned.cz
