Zhruba před pěti lety výrobci hrdě hlásili - u myček se blížíme spotřebě vody deset litrů na jeden cyklus. Tím hon za úsporami končí, dál už to prostě nejde. Mýlili se. Nejefektivnější současné myčky si poradí už jen s šesti litry vody. Přitom od prvních modelů, které pro zvládnutí stejného úkolu potřebovaly šedesát litrů, se základní principy fungování těchto přístrojů nezměnily. A podobné je to i u praní.
Zázrak? Ano, a zároveň ne. S tím, jak stoupají ceny energií a vody, se ze slova úsporný stala marketingová mantra. Žádné jiné snad není v současnosti tak často používáno - a zároveň i zneužíváno. Spotřeba vody a energie se opravdu několikanásobně snížila.
"Za snížením spotřeby stojí řada ,drobností' - dokonalé vyladění programů, průtoková čidla nebo například lépe řiditelné bezúdržbové motory či oddělení odpadní trubky a čerpadla od pracího prostoru, aby se v této části voda neohřívala a nepohlcovala prací prášek," vysvětluje Milan Landa ze společnosti Electrolux.
Má to však i své stinné stránky. Doba, kterou myčky potřebují pro své maximálně úsporné programy, se protáhla už na několikanásobek těch méně úsporných. A ani pak nejsou určeny pro všechny příležitosti.
Spotřeba versus efektivita
Stále aktuální podoba energetických štítků, podle kterých se lidé orientují při nákupu, ale nahrává tomu, že se výrobci až do letošního roku mohli před svými zákazníky chlubit minimální spotřebou, která platí pro konkrétní, speciálně vyladěný program (více o nových štítcích v textu dole).
To ale o skutečných nákladech na provoz moc neřekne. Jen málokterá domácnost pravidelně využívá ekoprogramy na myčkách, stejně jako málokterá domácnost při praní využije optimálně celou kapacitu pračky. Praní na poloviční náplň nebo speciální programy mají zpravidla spotřebu vyšší. Snižování spotřeby vody u těchto programů by ale už mohlo jít proti smyslu věci.
"Spotřeba vody při praní se snižuje u všech programů, ale u některých je větší množství vody nutné. Například u syntetických tkanin používaných pro výrobu drahého outdoorového oblečení," říká David Hladký ze společnosti Miele. Menší množství vody při praní je totiž v moderních pračkách kompenzováno intenzivním mechanickým třením prádla uvnitř bubnu pračky, a to jemným tkaninám na rozdíl od bavlny, na níž výrobci spotřebu svých produktů testují, příliš nesvědčí.
Pokud nepřijde žádná zásadní změna, další snižování spotřeby už by mohlo jít na úkor funkčnosti spotřebičů a komfortu, který od nich jejich uživatelé očekávají. Ostatně, odpovězte si sami. Stála by vám úspora dvou či tří litrů vody a energie nutné k jejímu ohřátí za to, že občas vytáhnete z myčky hrnce se zbytky nedělního oběda nebo z pračky špatně vyprané tričko, protože bylo na úsporný program prostě příliš špinavé?
Budoucnost patří chemii
A tak je pravděpodobné, že se v blízké budoucnosti rétorika výrobců myček a praček změní. Jak upozorňuje David Hladký, pozornost vývojových center těchto firem se čím dál tím více začíná obracet k tématu, které zatím stálo na okraji zájmu, a to je úspora pracích a mycích prostředků.
Na rozdíl od velké pozornosti, kterou lidé věnují údajům o spotřebě energie nebo vody, se v tomto oboru už pár let odehrává taková malá revoluce. Na snížení spotřeby energie se už teď vedle lepších technologií používaných k ohřívání vody při praní nebo mytí nádobí velkou měrou podílejí dokonalejší prací prášky nebo tablety do myček, které jsou účinné při podstatně nižších teplotách než dříve. "U praček je už díky tomu tendence zavést programy na 20 stupňů Celsia na méně znečištěné prádlo," říká David Hladký. A totéž platí i pro myčky.
To ale není důvod, proč se z chemie nejspíš brzy stane ve světě výrobců domácí techniky jedno z největších témat. Ten leží jinde. Zatímco spotřeba vody a energie už je tak nízká, že další vylepšení mohou ve srovnání s dobou před deseti nebo pěti lety přinést jen dílčí změnu, tady se jim otevírá zcela nová oblast.
"Z nákladů, které vynaložíme na provoz pračky během její životnosti, tvoří chemie 38 procent. 22 procent připadá na vodu a 12 procent je energie. Pořizovací cena přístroje tvoří zbytek," upozorňuje David Hladký s tím, že podle jejich údajů většina lidí je zvyklá při praní používat přibližně o třetinu prášku více, než je třeba. Podobné je to i u mytí nádobí, zvláště u hotových tablet, které jsou předimenzovány už od výrobce. Cílem je samozřejmě spokojený zákazník.
Kudy se bude ubírat vývoj? Stačí se podívat, jak rychle přibývá praček, které nenechávají dávkování prášku na člověku. Na něm je jen to, aby zvolil program vhodný pro daný druh prádla. A pračka už pak sama vypočítá, kolik prášku je pro materiál s touto konkrétní savostí a o dané hmotnosti opravdu potřeba. U myček jsou prvním krokem tímto směrem čidla, která upravují mycí cyklus podle stupně znečištění nádobí.
"Technologie praní jde k automatickému dávkování. To se zatím objevuje v topmodelech, ale bude se dostávat do nižších tříd. Druhým trendem je vývoj chemie. Půjde o to, aby byla co nejúčinnější a bylo jí potřeba co nejméně," uzavírá David Hladký. "Spotřeba vody a energie bude klesat už jen minimálně, tedy pokud se neobjeví zcela nový způsob ohřevu vody."
AUTOR: Radka Hrdinová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz/autori
Zdroj: www.ihned.cz
