Prezident Václav Klaus podepsal včera novelu zákona o obnovitelných zdrojích, která má uvalit daň na provozovatele solárních elektráren. Radikální změna podmínek, která se upekla poněkud nahonem, nám nedělá tu nejlepší vizitku. Zahraniční firmy si napříště dobře rozmyslí, jestli investovat v zemi, kde se na pravidla hry nelze dvakrát spolehnout.
Je jistě pravda, že dotace pro zelenou energii měly být již od počátku nastaveny jinak. Předešlo by se tím nedávnému překvapení, že naše podpora elektřiny ze slunce putuje v takové míře jako čistý zisk do kapes investorů. Na druhou stranu je současné řešení poněkud nekoncepční: jednou jsme se rozhodli zelenou energii podporovat, a teď své rozhodnutí měníme o sto osmdesát stupňů.
V otázce budoucnosti naší energetiky se přitom nějak rozhodnout musíme - už jen proto, že spotřeba energie bude podle všech odhadů dále růst. A je nutné mít na mysli, že každé rozhodnutí nás bude něco stát. Zadarmo nebude ani podpora ekologických elektráren, ani podpora jaderných či uhelných. Stačí si vzpomenout na to, kolik desítek miliard stojí obnova starých uhelných elektráren, o kolik desítek miliard se oproti původnímu plánu prodražila stavba Temelína, stejně tak se postupně prodražují podobné atomové stavby v zahraničí. Zajímavá je také informace Mezinárodní energetické agentury: od roku 1974 se z veřejných prostředků utratilo v průměru 250 dolarů na jeden kilowatt instalovaného výkonu jaderných elektráren.
Tvrzení, že je ekologická energie drahá, je proto jenom půlkou pravdy. Každá energie je a bude vždy drahá. Tak proč nesáhnout po řešení, které je šetrnější k přírodě?
Často se v poslední době zmiňuje příklad Německa, které prodloužilo životnost jaderných elektráren o dalších patnáct let. Tento fakt má sloužit jako argument pro podporu jaderné energetiky u nás.
Musíme však vědět dvě skutečnosti. Za prvé: Německo má oproti nám energetickou koncepci, jež stále počítá s tím, že jaderná energetika jednou skončí. Za druhé: Provozovatelé jaderných elektráren budou nově odvádět peníze do fondu, z nějž se má platit proměna německé energetiky v zelenou. Jinými slovy: Jaderné elektrárny platí za to, že jednou uvolní místo ekologičtějšímu řešení.
Zvláště druhý bod by mohl být inspirativní pro naši situaci. Největší provozovatel elektráren u nás, ČEZ, vydělává desítky miliard ročně a zároveň jde víceméně o státní podnik. Proč toho nevyužít? Penězi z jaderných a fosilních paliv ČEZ bychom dosáhli dvojího. Poměrně bezbolestně bychom pozornost české energetiky nasměrovali na obnovitelné zdroje energie. A navíc by se podobným způsobem mohl transformovat i ČEZ. Ten je ostatně už nyní významným investorem v oblasti zelené energie a chytrých sítí.
Na větším zdanění ČEZ by tedy nakonec vydělal jak ČEZ, tak i my ostatní.
Autor pracuje v knihovně Václava Havla.
AUTOR: Jan Hron
Zdroj: http://www.ihned.cz/
