Byznys s biopalivy dostal ránu. Evropa má poprvé přesně spočítáno černé na bílém, že její tažení za zlepšením životního prostředí přinese opačný výsledek. Pokud totiž podle nejnovější studie Evropského institutu pro politiku životního prostředí naplní EU své cíle, aby 10 procent v benzinu a naftě tvořily biosložky, přinese to paradoxně o 56 milionů tun skleníkových plynů více. Výroba biosložek zažívá v Česku podobný boom jako solární energetika.
Kritičtí ekologové
Evropa nemá v současné době tolik zemědělských ploch, aby plodiny pro biopaliva vypěstovala. Desetiprocentní cíl si stanovila do roku 2025. Podle studie kvůli tomu bude potřeba přeměnit 69 tisíc kilometrů čtverečných země, což je přibližně dvojnásobek plochy Belgie. "Nemohu posoudit, do jaké míry je toto číslo relevantní, je ale jasné, že ploch bude potřeba více. Budou vznikat ve třetích zemích, ten trend už se projevuje nyní," soudí Jiří Weichet z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací.
Od přírodních příměsí do nafty a benzinu se už odklánějí i ekologové. "Rozhodně by se měl ten desetiprocentní cíl přehodnotit," řekl Eduard Sequens z ekologického sdružení Calla.
Kde škodí Evropa
Před časem se kvůli tomu spojily evropské ekologické organizace a vyzvaly unii ke stejnému kroku. Například v Indonésii se podle nich kvůli poptávce po produkci palmového oleje odlesňují miliony hektarů půdy. Evropská komise sice zavedla pravidla, aby se kvůli biopalivům nekácely lesy a používaly zemědělské předpisy EU, ve třetích zemích podle ekologů ale plnění norem pokulhává.
A právě zemědělská technika, doprava surovin a průmyslové zpracování je podle autorů evropské studie daleko horší zátěží, než je získaná ekologická výhoda samotného použití biosložky v naftě a benzinu. "Je to pokračování trendu typu fotovoltaika. Evropa stanoví nějaký cíl, vypíše na něj podporu a pak zjistí, že to nevyšlo," řekl europoslanec Jan Zahradil (ODS).
Nadějí, jak splnit pravidla a vyhnout se ekologickým potížím, mohou být takzvané biosložky druhé generace, které se mohou vyrábět buď ze zemědělského odpadu, nebo z celulózy. Dosud je ale výroba těchto kapalin možná jen v laboratořích.
Velký byznys
Pro zemědělce a majitele továren na biosložky, je honba za evropským "nesplnitelným cílem" velmi výdělečný obchod. "Kdyby to tak nebylo, nerostla by všude řepka," říká Jaroslav Šebek z Asociace soukromého zemědělství. Řepka se loni v Česku pěstovala na 135 tisících hektarech. Pro farmáře znamená pěstování cukrovky nebo řepky pro továrny jistotu odbytu a smlouvy na několik let dopředu, které u jiných odběratelů jen těžko dostanou. Majitelé fabrik mají zase od EU zajištěno, že po jejich produktech bude poptávka. Podle čísel ministerstva zemědělství se v roce 2009 vyrobilo v Česku téměř 90 tisíc tun bioetanolu a 155 tisíc tun metylesteru řepkového oleje. V roce 2008 to bylo 60 tisíc tun bioetanolu.
Kdo v Česku vyrábí biopaliva:
Metylestery
Rozhodující výrobci jsou ústecká Setuza s kapacitou 100 tisíc tun, Agropodnik Jihlava (70 tisíc) a Primagra Milín (35 tisíc). Vloni zahájily provoz dva noví výrobci - společnost Oleo Chemical Liberec s kapacitou 70 tisíc tun a Preol Lovosice (člen skupiny Agrofert) s kapacitou 100 tisíc tun.
Biolíh
Od roku 2006 fungují Agroetanol TTD Dobrovice
s kapacitou milionu hektolitrů a od roku 2007 PLP Trmice a Ethanol Energy Vrdy s kapacitou 1 milion, respektive 700 tisíc hektolitrů biolihu.
Celková produkce
Celkově bylo v roce 2009 vyrobeno cca 89 625 tun bioetanolu a 154 923 tun metylesteru řepkového oleje. Tyto látky se používají jako příměsi do motorových paliv.
AUTOR: Petr Weikert
AUTOR-WEB: www.ihned.cz/autori
Zdroj: www.ihned.cz
