Týdeník Ekonom vyzval ministerstva, aby seznamy »našeptávačů« zveřejnila na webu. Vyhoví žádosti?
Mají často klíčový vliv na rozhodování ministrů a jsou placeni z našich daní, přesto ucelený jmenný seznam nikde nenajdete. Neví se, co jsou zač, odkud přišli, jak vysoké jsou jejich platy, jaké mají úvazky. Poradci.
Týdeník Ekonom se snažil všechny tyto informace zjistit. Oslovil všechny vládní resorty, aby seznamy poradců s doprovodnými údaji poskytly. Ministerstva vesměs sdělila jen nejzákladnější data. Nejotevřenější bylo asi ministerstvo spravedlnosti vedené Jiřím Pospíšilem (ODS), které zveřejnilo i informace o dosavadní kariéře svých »našeptávačů«.
Je otázkou, proč by novináři měli po každých volbách tyto údaje pracně zjišťovat. Týdeník Ekonom proto v minulých dnech vyzval všechna ministerstva, aby informace o poradcích vložila na své internetové stránky a pravidelně je aktualizovala tak, aby byly kdykoli k dispozici široké veřejnosti. Následující dny naznačí, jak vážně to jednotliví představitelé nové Nečasovy vlády myslí s transparentností, o níž před volbami tolik hovořili.
Práci poradců je třeba hlídat. Ukazuje se například, že řada z nich by se velice snadno mohla dostat do střetu zájmů.
Seznam poskytuje velmi pestrou směsici osobností. Najdeme v něm na jedné straně uznávané experty, stejně tak ale i politické trafikanty, kteří po volbách nenašli uplatnění jinde. Jsou zde i lidé, které lze označit za lobbisty či osoby s »rizikovou« minulostí.
Od nuly do 60 tisíc
Kromě řady dalších věcí se týdeník Ekonom ptal na příjmy poradců. Většinou o tom zástupci ministerstev nechtěli vůbec hovořit či mluvili obecně o »symbolických částkách«, které jsou poradcům vypláceny. Funkce poradců ministra školství je prý dokonce povětšinou čestná.
Třeba na ministerstvu zahraničí v kabinetu ministra Karla Schwarzenberga na smluvním základě pracují čtyři poradci. Jejich odměna podle vyjádření tiskového odboru »odpovídá standardním tabulkovým platovým podmínkám ministerstva, s přihlédnutím na rozsah práce maximálně 20 hodin týdně«. Více úřad neuvedl.
Otevřenější byl opět tiskový odbor ministerstva spravedlnosti. Měsíční odměny u ministra Jiřího Pospíšila se prý pohybují mezi osmi až patnácti tisíci korunami. Obdobné je to i na vnitru u Radka Johna, kde dostávají patnáct tisíc korun. Na průmyslu mají poradci mandátní smlouvu na deset tisíc korun měsíčně.
Resort dopravy nechce sdělit výši příjmu bez souhlasu dotyčných. »Rozhodně můžeme ujistit, že se v době úspor jedná o naprosto přiměřené a nijak mimořádné částky,« odpověděl úřad ministra dopravy Víta Bárty.
Konkrétní sumy lze často získat jen přímo od poradců. Tedy pokud to řeknou.
Třeba šéf poradců ministra obrany Alexandra Vondry, bývalý novinář František Šulc, už dříve uvedl, že pobírá plat v řádu »desetitisíců korun«. V tomto případě je třeba ale dodat, že jde o poradce, který je zaměstnancem ministerstva, ne o externistu, jako jsou mnozí další.
Externí poradkyní ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského je například jeho stranická kolegyně z Věcí veřejných, poslankyně Kristýna Kočí. Mladá politička má na starost eurofondy.
»Předmětem mé poradenské činnosti je efektivní čerpání z fondů a jejich budoucí nastavení po roce 2013,« uvádí.
Co se týče odměňování, zatím jí prý nebyla vyplacena jediná koruna, ale měla by dostávat 500 korun za hodinu práce. Konzultační činnosti se přitom má věnovat maximálně dvě hodiny týdně. Vydělat by si tak měla maximálně čtyři tisíce měsíčně, které je připravena dát na charitu.
Externím poradcem je třeba i Vilém Žák z Nového Strašecí (ODS), někdejší náměstek středočeského hejtmana Petra Bendla (ODS), který byl ustanoven za vedoucího stále se formujícího poradenského týmu u ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS). Původně o penězích hovořit odmítl.
»To se týká pouze mě a ministerstva,« reagoval Žák. Po chvíli však svůj postoj přehodnotil. Uvedl, že má smlouvu, v níž se hovoří o časovém úvazku 100 hodin měsíčně a o hodinové sazbě 600 korun. Prostým vynásobením lze tak zjistit, že si na ministerstvu vydělá 60 tisíc měsíčně.
Hrozí střety zájmů
Nejsou to ale určitě jediné Žákovy peníze. Kromě toho má totiž jako osoba samostatně výdělečně činná i soukromé poradenské kontrakty, taktéž v oblasti životního prostředí. Sám přiznává, že radí firmám například v procesech vyhodnocování vlivů na životní prostředí EIA. Tím jeho aktivity nekončí, zároveň je předsedou dozorčí rady společnosti Vodárny Kladno - Mělník a taktéž šéfem dozorčí rady v Okresní pečovatelské službě Nové Strašecí.
Navíc je za ODS členem středočeského zastupitelstva a místopředsedou krajského výboru pro životní prostředí a zemědělství. Kvůli širokému spektru svých aktivit se bude muset nepochybně hodně snažit, aby stohodinový úvazek naplnil. Bude se muset také hlídat, aby se nedostal do střetu zájmů.
Podobnou otázku řešil třeba i Jiří Grund, někdejší novinář, nyní poradce ministra obrany - byl jmenován šéfem odboru komunikace. Sedm let působil ve firmě Microsoft, loni si založil svou konzultační firmu Grucon. Dodnes je majitelem této firmy, ale funkci jednatele přenechal své matce. Firma prý momentálně žádnou činnost nevykonává, nemá žádné zakázky.
»Vzhledem k tomu, že jsem se stal státním zaměstnancem, zvažoval jsem i její prodej, ale bylo mi řečeno, že to není nutné,« říká Grund a ubezpečuje, že k žádnému konfliktu zájmů dojít nemůže.
Umlčené Děti Země?
Do střetu zájmů by se mohl dostat i Miroslav Patrik, předseda ekologického hnutí Děti Země, který je u ministra dopravy Víta Bárty. Zatím státní správě vesměs jenom oponoval, teď je s ní spjat smlouvou. Od ministra je to možná chytré řešení, ale bylo to od hnutí Děti Země taktické, aby na tuto formu spolupráce přistoupilo?
»Zatím je to spíše na zkoušku. Moudřejší budeme tak za půl roku,« říká Patrik v rozhovoru pro týdeník Ekonom. »Vyjadřuji se jen k tomu, k čemu jsem ministrem vyzván. Záleží na něm, zda to mé stanovisko bude brát v potaz, nebo ne. On má rozhodovací pravomoc. Samozřejmě, kdybych měl pořád poslouchat, že do toho nemám co mluvit, a mé připomínky by nebral v potaz, zvážil bych, zda taková práce má smysl,« dodává.
Nyní se Miroslav Patrik podle vlastních slov zabývá zejména otázkou dostavby severočeské dálnice D8 a také by se měl vyjádřit k připravovaným jihomoravským rychlostním komunikacím R52 a R55.
Otazníky ohledně střetu zájmů může vzbuzovat i angažmá expertky na strukturální fondy Peregríny Štípové v týmu ministra školství Josefa Dobeše.
»Předstrukturální a strukturální fondy dělám již od roku 2004 a spolupracuji zejména s kraji,« uvedla pro týdeník Ekonom předkladatelka řady úspěšně financovaných projektů, jejímž hlavním úvazkem je dnes práce finanční manažerky v Centru nových technologií pro strojírenství (NETME) Vysokého učení technického v Brně. Tedy v jednom z prosazených projektů.
»Jednou za čtrnáct dní jezdím na ministerstvo na porady, jinak komentuji ministerské návrhy v oblasti strategie odborného školství,« popisuje Štípová náplň své práce. »Je to úvazek 0,2, odměna je směšná. Kvůli financím jsem tu práci určitě nebrala,« glosuje výši honoráře.
Solární Kocourkov
Kvůli výši odměny zřejmě nešli dělat konzultanty ani lidé po boku ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka.
Jak už týdeník Ekonom uvedl (č. 37/2010), Kocourkovým právním poradcem je advokát Tomáš Jindra. Dříve radil ministrům dopravy Bendlovi a Slamečkovi. Jde o člověka, který je i v poradním sboru prezidenta Václava Klause a lze o něm i v širším slova smyslu tvrdit, že má blízko k hradním kruhům (můžeme jej nalézt v představenstvu firmy Vemco, která patří prezidentovu příteli, podnikateli Milanu Velkovi).
Nejzajímavější je ale fakt, že Jindru označuje řada zdrojů z byznysu za pravou ruku pražského lobbisty Ivo Rittiga. V této souvislosti připomeňme, že Rittig - jak nedávno uvedly Hospodářské noviny - se angažoval ve fotovoltaickém byznysu, což je oblast, kterou teď kvůli hrozícím vysokým cenám elektřiny musí ministr Martin Kocourek naléhavě řešit. Lobbista měl skrytě stát za solárními projekty skupiny eEnergy, které za zhruba 4,5 miliardy korun nedávno vykoupila státem ovládaná firma ČEZ.
Není bez zajímavosti, že Rittig byl v minulých měsících na různých akcích opakovaně spatřen s druhým nejvyšším mužem ČEZ Danielem Benešem. Také vztah Kocourek-Jindra (potažmo Rittig) tak může být rizikem konflikt zájmů.
Muž z Centrotexu
Jméno Kocourkova dalšího konzultanta Zdeňka Dupláka, který má na starost zahraniční obchod, se v médiích dosud objevovalo převážně v souvislosti se sportem. Jde o byznys partnera známého bosse prostějovského tenisu a sportovního manažera Miroslava Černoška, šéfa firmy Česká sportovní.
Podnikatel Duplák třeba řediteloval atletickým mítinkům Zlatá tretra v Ostravě nebo se roku 2008 spolupodílel na organizování české výpravy na olympiádu v Pekingu.
Duplák tvrdí, že hlavní roli při nástupu ke Kocourkovi sehrály spíše dobré kontakty ve světě. »S panem Kocourkem se znám dlouhodobě asi od roku 1996, kdy on byl ještě poradcem pana Klause a já jsem pracoval v zahraničním obchodě, ve firmě Centrotex,« uvedl Duplák pro týdeník Ekonom.
Mimochodem Centrotex býval kdysi působištěm i výše zmíněného Milana Velka. Koneckonců i Ivo Rittig, dnes spolumajitel luxusních butiků, svého času s tímto podnikem zahraničního obchodu spolupracoval.
Duplák tvrdí, že jeho angažmá v České sportovní nesehrálo pro jmenování Kocourkovým poradcem zásadní roli. »I tam je má činnost zaměřena především na kontakty ve světě,« říká. Nicméně je známo, že právě prostějovský tenis a s ním spojený sportovní byznys je velmi úzce napojen na významné politiky a byznysmeny.
S prostějovským sportem je spjat i Kocourkův poradce pro průmysl, generální ředitel a předseda představenstva pražské společnosti Modřanská potrubní Tomáš Medek. Tato firma je totiž generálním partnerem ženských volejbalistek VK Prostějov.
Horákyně Telička
Někteří uvádění ovšem ve skutečnosti oficiálními poradci stále ještě nejsou. To se týká například bývalého eurokomisaře Pavla Teličky, o němž se říká, že by měl být na dopravě konzultantem pro komunikaci s institucemi Evropské unie.
Sám Telička pro týdeník Ekonom uvedl, že ministerstvo dopravy pouze projevilo zájem angažovat společnost BXL Consulting, kterou spoluvlastní, k problematice Evropské unie. »Jednání o případném kontraktu nejsou stále u konce. Nešlo by určitě o žádný můj osobní úvazek,« zdůrazňuje Telička.
Pro připomenutí uveďme, že firma BXL Consulting se věnuje lobbingu. Vedle Teličky jí spoluvlastní i firma Becker a Poliakoff Consulting, která patří do jedné rodiny s advokátní kanceláří Becker a Poliakoff. Jak uvedl už dříve týdeník Ekonom, i advokáti z této kanceláře momentálně pro Víta Bártu pracují. Vztahy se společností Becker a Poliakoff jsou tedy širší, než by se mohlo zdát.
Známé tváře
Ze suity poradců ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského z Věcí veřejných vyčuhují politicky zvučná jména dvou politických hvězd - již zmíněné poslankyně Kristýny Kočí či exnáměstkyně pražského primátora Markéty Reedové, která by se teď za Věci veřejné chtěla stát primátorkou.
Pozoruhodnější jsou ovšem spíše staronové tváře, které se na ministerstvech znovu objevily. Od »úřednického« exministra Rostislava Vondrušky převzal ministr Jankovský i ředitele odboru poradců Jiřího Nováčka. Ten byl dříve byznys partnerem (firma Scientis - EU) a v letech 2007 až 2009 konzultantem kontroverzního šéfa sekce strukturálních fondů na ministerstvu průmyslu a obchodu Miroslava Elfmarka.
Právě Elfmarkovi bývá připisováno zavedení netransparentního systému přidělování dotací. Poté, co jej letos v srpnu nový ministr průmyslu Martin Kocourek odvolal z funkce, podala na něj trestní oznámení nevládní organizace Transparency International.
»O okolnostech odchodu ředitele Elfmarka nemám bližší informace,« řekl Nováček týdeníku Ekonom. Právníka Nováčka ovšem spojuje s Elfmarkem i to, že je oba už v roce 2005 na ministerstvo pro místní rozvoj přivedl tehdejší ministr Radko Martínek. Zajímavostí je, že všichni tři bydleli v Moravské Třebové.
Čím dosavadní šéf odboru poradců padl do oka novému šéfovi resortu, dosavadnímu byznysmenovi Jankovskému? »Do té doby jsem pana ministra nepotkal, a tudíž neznal,« tvrdí Nováček. »Pan Jankovský mne oslovil v okamžiku, kdy se stal ministrem, a rozhodl se využít mých znalostí úřadu a výhody zachování kontinuity,« upřesňuje.
Přijde nával trafikantů
V seznamu nalezneme i řadu bývalých politiků, kteří se buď stáhli do ústraní, či neuspěli ve volbách. Nejvíce jich je asi na úřadu vlády u premiéra Petra Nečase a na ministerstvu financí. Může jít i o neformální vztahy. Šéfovi vlády takto občas radí - jak týdeníku Ekonom sám přiznal - bývalý ministr vnitra Ivan Langer (ODS).
Pro mnohé to je zřejmě cesta, jak si zachovat alespoň vliv, u jiných patrně jde i o zachování životního standardu.
Takový Zdeněk Mach, bývalý lídr liberecké kandidátky ODS, stejně jako Langer »vykroužkovaný« v letošních volbách, by asi bez poradenského »lana« už z politiky nadobro vypadl. O jeho rady však projevil zájem ministr zemědělství a partajní kolega Ivan Fuksa, takže politik má šanci čtyři roky přežít.
Nebude asi posledním. »Počkejte po komunálních volbách, to bude teprve mazec, teď se všichni stále ještě drží na uzdě,« říká jeden z představitelů ODS, který si nepřál být jmenován. Myslí si, že teprve tehdy začnou místa poradců v daleko větší míře obsazovat různí ztroskotanci. I to je další důvod, proč by jména poradců měla být veřejně známá.
(Viz též názory & komentáře na str. 58.)
AUTOR: Jan Štětka
AUTOR: Jiří Pšenička
s přispěním Lukáše Vojáčka
Zdroj: www.ihned.cz
