Mezi nimi je rovněž 47 malých obcí s méně než 500 napojenými obyvateli. Za typické pro čištění odpadních vod v malých obcích Ing. Jan Jindra, vedoucí útvaru investic a vyjadřovací činnosti ČEVAK, považuje zejména:
Silné kolísání množství a kvality odpadních vod na přítoku do ČOV. Většina lidí v produktivním věku totiž bývá přes den mimo obec.
Velké naředění odpadních vod (balastní vody, tj. jiné vody než splaškové, představují až 80 % z celkového přítoku odpadních vod přiváděných na ČOV). Důvodem je jednotná kanalizace v nepříliš dobrém technickém stavu; protože v řadě obcí se totiž dříve budovala svépomocí v tzv. akcích Z. Za nich se preferovalo nejrychlejší a nejlevnější řešení, přičemž běžným bylo zatrubnění silničních příkopů, zaústění melioračních stok a přelivu rybníků do kanalizace apod.
Vysoký počet typů malých ČOV.
Velký rozptyl nákladů na čištění podle typu čistírny.
Které tyto problémy lze řešit ihned s využitím provozních prostředků a které vyžadují větší investice do budoucna?
Bohužel, jednoduchá a levná řešení neexistují. Řešením by bylo budování oddílné kanalizace. Tím směrem by se měla ubírat nová výstavba. Ale výměnu stávající kanalizace za oddílnou si lze jen velmi těžko představit, a to jak z ekonomických důvodů, tak kvůli vlastní proveditelnosti. Pro ilustraci: Oddílná splašková kanalizace tvoří zhruba 10 % z celkového počtu námi provozovaných kilometrů kanalizační sítě.
Jaké typy ČOV bývají nejčastěji zastoupeny v malých obcích?
Jak jsem už uvedl, typickým znakem pro malé obce je i velká pestrost používaných čistíren odpadních vod. Pro ČOV tam platí, že každá z nich je originál. Příčiny hledejme v dlouhé řadě projektantů, kteří si troufají na malé ČOV, i ve velkém množství dodavatelů s propracovanou obchodní strategií. Metodická příručka Malé čistírny odpadních vod vydaná Ministerstvem zemědělství v roce 1993 už tehdy uváděla v kategorii čistíren odpadních vod do 500 ekvivalentních obyvatel celkem 23 typů ČOV. Každý investor - a zejména každý projektant, by však vždy jako nejdůležitější měl mít na paměti, že rozhodující pro výběr ČOV jsou místní podmínky, zejména typ a stav kanalizace. V podmínkách jednotné kanalizace mají aktivační ČOV, běžně navrhované a realizované, minimální šanci k úspěšnému provozu. Důvodem je nízká koncentrace přiváděného znečištění a vypláchnutí čistírny při každém dešti. Podvyživený aktivovaný kal, nevytváří dostatečně velké vločky a malé vločky snadno unikají do odtoku. Nejlepším dokladem tohoto tvrzení je minimální objem zachyceného kalu. Není výjimkou, že z malé ČOV se ho ročně vyveze méně než 10 kubíků.
Větší šanci mají tzv. extenzivní, nebo »zelené« technologie. Sem patří například filtrační technologie typu zemních filtrů a kořenová pole. Nevýhodou těchto způsobů je, že se postupně zanáší filtrační náplň. Podle místních podmínek to trvá pět až deset let. Pak je nutné náplň vyměnit nebo vybudovat další kořenové pole. Uložení staré náplně není jednoduché ani levné. Náklady vycházejí kolem 1000 Kč za 1 m3, což při přepočtu představuje asi 5000 Kč na každého obyvatele.
Proto upřednostňujeme v malých obcích s jednotnou kanalizací při čištění odpadních vod biologické rybníky. Je to tradiční způsob čištění zejména v našem kraji. Návesní rybníky bývaly v každé obci. Biologický rybník se podobně jako kořenové pole zařazuje za septik nebo štěrbinovou nádrž a náklady na jeho pořízení jsou srovnatelné s kořenovou čistírnou. Rybník se zbavuje nečistot přirozenými biologickými procesy. Výhodou je, že životnost zařízení bývá dvojaž trojnásobná v porovnání s kořenovými čistírnami. Po zhruba 20-30 letech provozu se sediment vytěží a rybník dále slouží svému účelu.
Zajímavým ukazatelem vhodnosti použité technologie jsou i provozní náklady. Z našich údajů vyplývá, že roční provozní náklady aktivační ČOV pro 500 ekvivalentních obyvatel se pohybují kolem 0,3 mil. Kč, náklady na provoz stabilizační nádrže jsou zhruba čtvrtinové. I když to na první pohled vypadá jako krok zpět, jsem na základě provozních výsledků a zkušeností naší firmy přesvědčen, že i tradiční metody mohou být moderním a optimálním řešením.
Nařízení vlády č. 229/2007 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, mj. ukládá vodoprávním úřadům povinnost stanovit podmínky pro vypouštění odpadních vod tak, aby požadavky na kvalitu odtoku definované tímto nařízením byly splněny nejpozději do 22. 12. 2015. Co to přinese obcím pod 2000 obyvatel?
V praxi to znamená, že přiměřeným čištěním by měly být do tohoto termínu vybaveny i nejmenší obce. Ovšem vzhledem k finanční náročnosti takového závazku lze dnes jen těžko odhadnout výsledek. Pokusíme-li se o stručnou rekapitulaci, mají nyní menší obce prakticky dvě možnosti: Využít některého z dotačních titulů nebo vlastních finančních prostředků, a zajistit přijatelné odvádění a čištění odpadních vod. Tato, z pohledu ochrany životního prostředí nejlepší varianta umožňuje bezproblémový rozvoj obce. Druhá možnost je potom ta, že v obci či její části se veřejná kanalizace nevybuduje a každý stavebník si bude muset pořídit vlastní ČOV. Je však třeba vědět, že septik se dnes za přijatelné čištění už nepovažuje, ale musí být za ním zařazeno další zařízení (pískový filtr, kořenové pole apod.). Z toho pak vyplývá možné doporučení: Nestavět kanalizace a ČOV za každou cenu. Tam, kde neexistuje jednoduché, technicky, provozně a ekonomicky přijatelné řešení, volit variantu individuální likvidace odpadních vod v domovních ČOV.
Přiměřeným čištěním odpadních vod by měly být do 22. prosince 2015 vybaveny i nejmenší obce.
Autor/ři: Ivan Ryšavý
Zdroj: odpady.ihned.cz
