Zákon řadí autovraky mezi nebezpečné odpady - jsou v nich desítky různých látek, ne všechny přátelské k životnímu prostředí. Za rok se v ČR vyřadí přibližně 170 000 vozů průměrného věku 16 let, recyklovat lze až 80 % hmotnosti každého vyřazeného vozidla. Oborová sdružení na problémy kolem zpracování a odstraňování autovraků dlouhodobě poukazují, stojí však proti mocným automobilkám. Ty deklarují, že se o své autovraky starají samy. Neuspokojivou situaci v oblasti zpracování se snaží vyřešit státní správa podporou ze Státního fondu životního prostředí. Podle zásady "znečišťovatel platí", základního kamene evropské ekologické legislativy, by měli systém financovat ti, kteří uvádí nová auta na trh. U nás to však tak úplně neplatí.
Stížnosti zpracovatelů autovraků Ministerstvo životního prostředí nepopírá. Ing. František Pelech z odboru odpadů uvádí: "V ČR zatím není v oblasti vozidel s ukončenou životností (autovraků) nastaven systém, který by plně pokrýval požadavky principu "znečišťovatel platí". Za "znečišťovatele" jsou v tomto případě považováni výrobci a akreditovaní zástupci podle odst. 9 a 10 §2 zákona 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích."
PODPORA LIKVIDACE AUTOVRAKŮ
Od prvního ledna tohoto roku mohou provozovatelé autovrakovišť (právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání v oboru nakládání s nebezpečnými odpady, držitelé souhlasu krajského úřadu dle § 14 ods. 1 zák. 185/2001 Sb.) žádat o podporu na kompletní zpracování autovraků. Podpora bude poskytována v maximální celkové výši 400 korun za autovrak v průběhu roku 2010. Podmínkou je, aby zpracovatel autovraků požádal o zařazení do Programu, prošel úspěšně kontrolou provozovny a čtvrtletně zasílal přehled zpracovaných autovraků MA ISOH.
Podobně mohou obce, kraje a jejich příspěvkové organizace od počátku roku žádat o podporu na likvidaci tzv. "staré zátěže", tedy autovraků, u kterých se nepodaří zjistit posledního vlastníka vozidla. Příspěvek v maximální celkové výši 2100 korun bude poskytován na sběr, svoz a dopravu vozidel na odstavné plochy, sběrná místa a do zpracovatelských zařízení k tomu určených s přednostním materiálovým nebo opětovným využitím a zabezpečením odstranění nevyužitelných zbytků.
Pro získání podpory je nezbytné splnit kritéria, která stanovuje SFŽP. Povinné je zapojení žadatele do MA ISOH dle zákona o odpadech (§ 37b odst. 1 písm. h) zákona 185/2001 Sb.) a splnění technických požadavků na nakládání s autovraky (vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky). Nezbytný je protokol o místním šetření v zařízení na zpracování autovraků. Žadatel musí doložit, že s odpady z autovraku se nakládá dle zákona o odpadech, kdy materiály a části autovraků budou v maximální míře opětovně použity, využity, popřípadě odstraněny nebo za tím účelem předány jiné osobě.
Podpora z programu je časově omezena do 31. prosince 2010. Podpora je poskytována z prostředků získaných z poplatků podle § 37e zákona 185/2001 Sb., o odpadech v aktuálním znění, tedy z tzv. "ekologické daně", která je hrazena při registraci vozidel nesplňujících stanovené emisní limity. Za letošní rok je možno vyčerpat maximálně 200 mil. korun.
JAK SE ROZDĚLÍ MILIONY
Žadatelé typu P (podnikatelské subjekty, obchodní společnosti, státní podniky, družstva a fyzické osoby oprávněné k podnikání) měli nárok na podporu v případě, že se do programu přihlásili do konce března. Nyní již budou přidělovány prostředky v pořadí doručených žádostí až do výše vymezených prostředků a splnění požadavků fondu. Podmínkou, aby byla podpora přidělena, je u těchto subjektů uskutečněné místní šetření. Žadatelé zasílají čtvrtletně přehled autovraků včetně údajů o převzatých autovracích do zařízení. Příspěvek se podnikatelským subjektům vyplácí jednou za tři měsíce, samosprávným celkům, obcím atd. pak jednou ročně.
Podle údajů Státního fondu životního prostředí byly dosud předloženy žádosti na podporu ve výši 7 124 000 Kč. Jedná se vesměs o podnikatelské subjekty - obce podle nastavení programu žádají až na konci roku. Podle údajů MA ISOH od počátku roku zlikvidovalo 130 provozovatelů autovrakovišť celkem 17 810 autovraků.
Podpora ze státních peněz by měla být v tomto roce stabilní. "Výše podpory je po celou dobu běhu Programu (tj. do 31. 12. 2010) neměnná, tzn. pro subjekty typu P na 400 Kč/autovrak. Pokud by se program realizoval i v příštích letech, je možné, že s ohledem na pohyb cen na trhu druhotných surovin dojde k úpravě výše podpory u subjektů typu P," vysvětluje Ing. František Pelech.
Z celkových alokovaných 200 mil. Kč si žadatelé typu A (tj. obce a kraje) na odstranění starých zátěží odnesou 40 mil. Kč při stanovené podpoře 2100 Kč na autovrak. Na podporu zpracování, využití a odstranění autovraků pro podnikatelské subjekty je alokováno 150 mil. Kč/rok (400 Kč/autovrak). Deset milionů je určeno pro obce a kraje na technickou podporu programu. Pro obce, sdružení a kraje by při takto nastavené podpoře měly finance stačit na odstranění "staré zátěže" přibližně 19 000 autovraků. Pro podnikatelské subjekty by podpora mohla vystačit na odstranění zhruba 375 000 autovraků.
BOX 1
Vybraný autovrak se rozumí ve smyslu § 36 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo vymezené zvláštním právním předpisem jako vozidlo kategorie M1 nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo s výjimkou motorové tříkolky ( "vybrané vozidlo"), které se stalo odpadem podle § 3.
"Stará zátěž" jsou vybrané autovraky nebo jejich části, které je nezbytné odstranit za pomoci státní podpory za předpokladu že:
není možné identifikovat posledního vlastníka vozidla s ukončenou životností,
není výrobce, akreditovaný zástupce ani právní nástupce, který by vybraný autovrak odebral
poškozuje nebo ohrožuje životní prostředí nebo narušuje estetický vzhled obce, přírody nebo krajiny
BOX 2
S NĚKOLIKA BODY SE NEMŮŽEME ZTOTOŽNIT
Program podpory ministerstva jako obecnou snahu o vytvoření zdroje příjmů pro zpracovatele vnímáme pozitivně. Odvětví ekologické likvidace autovraků je totiž příjmově postaveno především na výkupních cenách železa jako druhotné suroviny, kdy vzhledem k stáří likvidovaných vozidel je objem příjmů z prodeje náhradních dílů v podstatě zanedbatelný. Pokud jde o konkrétní podobu programu, pak s touto se v několika bodech nemůžeme ztotožnit - jde zejména o zdroj příjmů programu, výši podpory a skupiny žadatelů oprávněných čerpat.
Zdrojem příjmů programu podpory jsou poplatky vybírané při první registraci již použitého automobilu do provozu v ČR. Domníváme se, že toto je řešení nesystémové a v rozporu s evropskou směrnicí č. 2000/53/ES, kdy tato je postavena na principu "platí ten, kdo znečišťuje", volně přeloženo: výrobce automobilů. V našem případě nese náklady ekologické likvidace nejen provozovatel zařízení na likvidaci, ale také občan registrující "ojetinu", aniž by měla registrace již použitého vozidla hlubší vztah k ekologické likvidaci než např. přihlášení vozidla nového či druhá registrace na území ČR.
Výše podpory pro zpracovatele je stanovena částkou 400 Kč na zpracovaný autovrak. Tento příspěvek je co do výše nákladů souvisejících se zpracováním spíše úsměvný. Druhá skupiny žadatelů však může inkasovat (zjednodušeně řečeno) na převoz a dočasné uskladnění vozidla před jeho předáním zpracovateli částku více než pět krát vyšší. Přidělení podpory je navíc vázáno podmínkou provedení fyzické kontroly zařízení zpracovatele, což ve srovnání s výší potenciálně přidělené podpory je značně demotivační podmínka. Vysoký počet zpracovatelů se proto rozhodl vůbec o podporu nežádat a nepřidělávat si tak možné problémy. Padl tak jeden z hlavních cílů vypsání programu, a sice pročištění sítě zpracovatelských zařízení co do plnění zákonných požadavků na provozovny a výkonu vlastní činnosti.
Jak bylo uvedeno výše, žadateli o podporu mohou být i obce, města a neziskové organizace, u kterých má podpora sloužit ke krytí nákladů na odstranění vozidel, jejichž vlastník je nedohledatelný a zároveň toto vozidlo buď znečisťuje životní prostředí nebo brání provozu. Pokud jde o výši podpory pro tuto skupinu žadatelů, pak tuto skutečnost komentuje předchozí odstavec.
Sběr a zpracování autovraků by podle chystaného nového zákona o odpadech mělo spadat do formy zpětného odběru. Jak konkrétně bude tento systém vypadat, až zákon vstoupí v účinnost, lze však těžko předpovídat, bereme-li v potaz způsob schvalování zákonů v ČR a prosazování zájmů rozličných skupin.
Jan Volejník, Sdružení zpracovatelů autovraků
Autor/ři: Jarmila Šťastná
