1. ÚVOD - SOUČASNÁ PODOBA ZÁKONA (pozn.red.: před novelou 5/2010)
Velmi důležitá novela zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů byl zákon č. 20/2004 Sb. tzv. Euronovela. Znamenala některé zásadní změny v celé řadě částí zákona a připravena byla na tlak evropských společenství v souvislosti s tím, že implementace evropských předpisů není dokonalá. Z vlastní zkušenosti při projednávání musím říci, že část byla způsobena i nedorozuměním a tím, že twineři, kteří se zúčastnili projednávání, vyžadovali, aby se určité konkrétní slovo ocitlo na určitém konkrétním místě, ačkoliv my to takto nevnímáme. Projednávání bylo velmi složité.
Současná podoba zákona není úplně ideální, ale legislativa se dále rozvíjí. V současné době máme k němu vydáno 19 vyhlášek a 7 nařízení vlády. Některé z těch vyhlášek už byly i novelizovány, například vyhláška č. 7/2003 o vodohospodářské evidenci. Některé další byly přidány a na některých se v současné době intenzivně pracuje, například dnes probíhá na MŽP projednávání velmi důležitého prováděcího předpisu o nakládání se závadnými látkami, hlášení a odstraňování havárií. Bude, nebo by to měl být, velmi podstatný prováděcí předpis. Po pravdě řečeno, současný návrh není ideální, vzalo se to strašně zjednodušeně.
2. KOMENTÁŘ K VYBRANÝM ČÁSTEM ZÁKONA
ÚČEL VODNÍHO ZÁKONA
Dovolila bych si nepatrně se zastavit nad prvním ustanovením, které popisuje účel vodního zákona. Proč? Především proto, aby byl vidět posun ve vodním hospodářství. Euronovela přidává konstatování, že účelem všech rozhodnutí, kroků a postupů podle vodního zákona je přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zdálo by se, že je to takové neuchopitelné. Po pravdě řečeno, ustanovení § 1 není samo o sobě normativní, tj. neukládá povinnosti. Nicméně vodoprávní úřady jsou povinny aplikovat ten zákon tak, aby vyhověly ustanovení § 1 odst. 1. Tj. ve vodním hospodářství vidíme velmi výrazný příklon k ochraně přírody a dokonce k jistému rozvíjení existujícího stavu. A to musí přezkoumávat vodoprávní úřad při řízení, tj. vy jako žadatelé se musíte s touto skutečností nějak vyrovnat. Musím říci, že v současné chvíli nemáme žádnou judikaturu, nevíme jak, ale musí to být předmětem toho řízení.
VYMEZENÍ POJMŮ VODNÍHO ZÁKONA
Pojmů je v zákonu celá řada, některé z nich jsou v prováděcích předpisech, s některými pojmy, které užívá vodní zákon, se pracuje tak, jak je stanoví nebo jak je ukládají nebo stanovují technické normy. Ale nejdůležitější pojmy jsou obsaženy v § 2.
Povrchové vody jsou definovány jako složka životního prostředí, jako součást přírody a jako přírodní zdroj. Říká se, že jsou to vody, které se přirozeně vyskytly na zemském povrchu. S tím, že charakter povrchových vod neztrácejí, protékají-li přechodně, tj. přechodně co do času i co do místa, zakrytými úseky (pod mostem, v propustkách, v zatrubněných částech vodního toku, přirozenými dutinami - zde jsme se s vypětím všech sil vyrovnali s Punkvou a podobnými záležitostmi) nebo v nadzemních vedeních, tj. když se vodní tok ocitá mimo zemský povrch.
Podzemní vody - vody přirozeně se vyskytující, opět jako součást přírody, složka životního prostředí a přírodní zdroj v pásmu nasycení pod zemským povrchem v přímém styku s horninami. Dříve jsme tomu říkali zvodnělé vrstvy zemské a zemské dutiny naplněné vodou, což při projednávání neuspělo, dnes proto říkáme pásmo nasycení. Velmi důležité je, abychom se podívali na poslední část věty, kde je řečeno, že za podzemní vody se považují též vody protékající drenážními systémy a vody ve studních. To znamená, automaticky a ze zákona. Proč si vykládáme tyto pojmy tak podrobně - mají velice významný právní dopad a je to záležitost zásadního významu.
Vodní útvar - tento termín bude velmi důležitý v souvislosti s plánováním vod, což je právě intenzivně probíhající záležitost, která do sebe, teď myslím plány oblastí povodí, pojme i takové věci, jako jsou plány rozvoje vodovodů a kanalizací. A ve chvíli, kdy budou do konce roku 2009 plány oblastí povodí zpracovány a přijaty, pak se ty plány rozvoje vodovodů a kanalizací a celá řada dalších věcí stanou závaznými, což dnes nejsou. Čili je velmi důležité tento proces, který probíhá u správců povodí (státních podniků povodí), sledovat a své zájmy uplatňovat a prosazovat.
NAKLÁDÁNÍ S VODAMI
Zákon vodu chápe a rozlišuje ve dvou slova smyslech. Je to součást přírody, složka životního prostředí a přírodní zdroj podle zákona o životním prostředí a druhá kategorie je voda, která je odebrána a má z hlediska věcného a hlavně z hlediska právního naprosto jiný charakter.
Povrchové a podzemní vody jsou natolik málo ovladatelné, vymezitelné a uchopitelné, že nejsou věcí v právním slova smyslu, a proto, na rozdíl od předchozí právní úpravy, je nikdo nemůže ani nesmí vlastnit. Zákon polopatě a vlastně skoro nadbytečně říká, že nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. A teď to velmi důležité: práva k těmto vodám upravuje tento zákon. Tj. nemohou být upraveny jinak, například občanskoprávní smlouvou, nemohou být pronajaty, prodány a nikdo nemá žádné právo k povrchovým a podzemním vodám, pokud to nevyplývá z tohoto vodního zákona popřípadě z předchozí právních předpisů, jak tento zákon říká, a dále pokud mu takové právo nedal příslušný v tomto případě vodoprávní úřad. Je to hodně důležité!
K odst. 2 - voda, která byla z podzemních nebo povrchových vod odebrána, už není povrchovou nebo podzemní vodou, je věcí v právním slova smyslu (je jedno, zda je například v lahvi nebo vodovodu) a může mít a má vlastníka, je předmětem občanskoprávních vztahů, musí mít nějakou jakost a musí být dodána v nějakém místě, čase a množství. A má z tohoto hlediska cenu jako majetek. S tím, že ten, kdo takovou věc vlastní, ji může užívat způsobem, který připouští vodní zákon a ukládá mu obecné povinnosti z hlediska vlastnického a musí se o takovou věc postarat až do doby, než je podle zákona přípustným způsobem zneškodněna. Tj. jestliže takovou vodu odeberu, tak je moje, já ji mám a musím se o ni postarat až do doby, než jsem ji dokázala vypustit, zneškodnit nebo jiným způsobem využít.
K odst. 3 - jestliže nastanou pochybnosti, zda se jedná o podzemní nebo povrchové vody v nějakém konkrétním případě, tak rozhodne příslušný vodoprávní úřad, v tomto případě krajský vodoprávní úřad. Tyto pochybnosti může mít kdokoli a často je také má. Jestliže jsou pochybnosti, tak vodoprávní úřad nemá zahájeno vodoprávní řízení, ale sám zvažuje, zda vody jsou povrchové nebo podzemní, nebo nejsou. Je to velmi důležité například v souvislosti se srážkovými vodami, které odtékají z nějakých území nebo zařízení. Tady může být otázka, zda jsou vodami povrchovými, nebo případně zda nejsou vodami povrchovými, ale už jsou ve smyslu ustanovení § 38 vodního zákona vodami odpadními.
K § 6 - obecné nakládání s vodami
Tento vodní zákon stejně jako předchozí právní úpravy je toho názoru, že člověk nemůže existovat bez přístupu k vodám, což platilo v době římského impéria, platilo to ve středověku a platí to stále. A proto ustanovení § 6 připouští tzv. obecné nakládání s povrchovými vodami a říká, že každý může bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo jinak s nimi nakládat, pokud je to pro jeho vlastní potřebu, tedy nikoliv pro komerční a výrobní účely, a není k tomu třeba zvláštního technického zařízení. Co je zvláštní technické zařízení, je otázka, která byla výklady mnohokrát řešena a zjednodušeně řečeno, je to záležitost, kdy není potřeba dodávat energii. Například chodím-li s kbelíkem do potoka pro vodu, jedná se o obecné nakládání s vodami, jestliže si pořídím docela maličkou elektrickou pumpičku, není to obecné nakládání a musím mít k takovému odběru povolení příslušného vodoprávního úřadu. Pokud takové povolení nemám, hrozí mi velice nepříjemné pokuty, které upravuje vodní zákon v § 116.
Zákon vyjmenovává povolené nakládání s vodami, ke kterému je třeba povolení.
a) Povrchové vody:
- Jedná se o nejobvyklejší nakládání a v případě povrchových vod se jedná o jejich odběr - po odběru nebo bezprostředně po něm už to nejsou povrchové vody, ale je to voda surová, užitková, pitná, nějaká jiná, ale voda, která je předmětem vlastnictví.
- Zatímco způsoby nakládání, které jsou jiné než obvyklé, akumulace, využívání energetického potenciálu, ... - to jsou způsoby, kdy se s vodami nakládá, je k tomu potřeba povolení, ale jejich charakter se nezměnil. Tj. například mám-li rybník a v rybníce mám na základě povolení akumulovanou povrchovou vodu, pak s povrchovou vodou ve svém rybníce mohu nakládat jen tak, jak dovoluje vodní zákon a povolení příslušného vodoprávního úřadu. Může tak vzniknout situace, kdy já nemohu bránit, aby obecně nakládali podle § 6 vodního zákona s vodou v mém rybníce jiné osoby. Takže například cedule Zákaz koupání - soukromý rybník jsou z hlediska právního irelevantní. Já mohu zabránit koupání v mém rybníce pouze tak, že nedovolím přístup k tomu rybníku. Ale přístup k rybníku je zase záležitost, která vyplývá z jiných předpisů, například ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Tam se říká, že přístup do krajiny je možný po všech veřejných komunikacích (i například stezkách apod.), po pozemcích ve vlastnictví státu, po pozemcích ve vlastnictví obcí a právnických osob, nikoliv po pozemcích soukromých osob. Pokud tedy bude rybník na soukromé zahrádce, je možné docílit toho, aby k němu jiní lidé neměli přístup. Pokud bude rybník v krajině, tak se mi to nemůže podařit. (Předchozí odstavec nehovoří o lovení ryb, poškozování atd., to je jiná záležitost.)
b) Jaké nakládání s vodami zná zákon v souvislosti s podzemními vodami.
Princip zůstává stejný v tom smyslu, že pokud je voda odebrána - přešla sací koš, už to není podzemní voda. Může to být voda surová, pitná, užitková, ..., ale už ji někdo vlastní a už s ní nakládá jako se svým vlastnictvím. Všechno jiné je nakládání s přírodním zdrojem a je jen jistá možnost, v povolení uvedená co do času, rozsahu, podmínek atd., jak vodu použít. V této souvislosti je velmi důležité připomenout, že za odběry podzemní vody nad nějaký limit se platí poplatky. Zatímco jiné nakládání s podzemními vodami, které může z laického hlediska vypadat úplně jako odběr, není zpoplatněno. Tedy podstatné je, co povolil vodoprávní úřad, případně jaké nakládání s vodami bylo povoleno podle předchozích právních předpisů.
Pod písmenem c) je vypouštění odpadních vod do povrchových vod. To není nakládání s odpadními vodami. To je nakládání s povrchovými vodami tak, že se v nich zneškodňují odpadní vody.
Písmeno d) a e) bylo nutno vyřešit s ohledem na využívání tepelných čerpadel, písmeno f) v souvislosti se sanací po haváriích popřípadě po nějakém způsobu těžby surovin (například loužení radioaktivních rud atd.).
Dále v § 11 je princip všech vodních zákonů a úplná kodifikace vodního práva na našem území, která pochází již z roku 1870. Tam je řečeno, že povolení k nakládání s vodami podle starých předpisů mělo věcný charakter. Tj. neleží na člověku, který toto povolení dostal, ale lpí na vodním díle nebo jiné nemovitosti, která slouží k tomu nakládání s vodami. Princip je velmi jednoduchý, uvedu příklad: pokud budu mít chalupu, u chalupy je studna a budu mít povolení k odběru vody z této studny k zásobování chalupy a tuto chalupu Vám prodám, pak vy budete odebírat vodu ze studny na základě mého původního povolení. Právem a podle zákona takové povolení přechází automaticky na dalšího nabyvatele, pokud bude majetek sloužit stejnému účelu. Nastal problém v souvislosti s novým zákonem a s institutem provozování vodovodů a kanalizací, protože provozovatel nutno podotknout není nabyvatel, je to uživatel a nyní se řeší, zda povoleními, která pocházejí z doby například před 20 lety, je vázán automaticky ten provozovatel. A v souvislosti s vypouštěním odpadních vod někteří nachytření provozovatelé byli takového názoru, že nemají takové povinnosti, které jsou uvedeny v povolení, a že tyto povinnosti má vlastník. Takže, když překračují limity povolené pro vypouštění odpadních vod, tak poslali českou inspekci životního prostředí na vlastníka ČOV. Tomu se chtělo zamezit, proto je v ustanovení § 11 napsáno, že přechod je automatický a ze zákona povolení k nakládání s vodami včetně všech povinností, které jsou v povolení uvedeny, je rovněž automatický, jedná-li se o nájemce, uživatele, provozovatele a to po dobu, kdy platí smlouva mezi vlastníkem a uživatelem a v rozsahu, v jakém je smlouva uzavřena. Zjednodušeně řečeno, vodoprávní úřad problémy bude řešit tak, že pokud uživatel, provozovatel atd. neohlásil, že on je ten, kdo nakládá s vodami podle tohoto povolení, tak se bude obracet na vlastníka. A vlastník buď odkáže na provozovatele, kde je to podle smlouvy jeho věc, nebo ne a v tom případě postihy půjdou na vlastníka. Jedná se tedy o důležitou věc, kterou je třeba upravit ve smlouvách.
§ 8 odst. 3 říká, k jakému nakládání s vodami podle zákona není třeba povolení.
Zde se říká, že k čerpacím pokusům při provádění hydrogeologického průzkumu nebo průzkumu vydatnosti vodních zdrojů za podmínky, že je kratší než 14 dní a odběr vody v té době nepřekročí 1 l/s. Obě podmínky musí být splněny. Nejsou-li splněny, tak i když se čerpací pokus odehrává na průzkumném vrtu, který sám o sobě nemusí být povolen, tak musí být povoleno nakládání s vodami podle § 8, odst. 1 písmeno b) bod 5. Nebude to odběr, bude to jiné nakládání k čerpacím pokusům, ale musí být povolen. Je to proto, že při těchto čerpacích pokusech zejména dlouhodobějších dochází často k omezení jiných odběratelů nebo ztrátě vody a k obtížnému řešení náhrad škody. Povolení k nakládání s vodami není třeba dále například k monitorovacím odběrům, k činnostem souvisejícím s živelnou událostí, například i pro hasiče apod.
§ 9 stanovuje, jakým způsobem se nakládání s vodami povoluje.
Vydává se na dobu časově omezenou. Časová doba může být omezena různým způsobem, zákon zná nejen omezení nějakou lhůtou např. na 10 let (lhůta začíná běžet prvním dnem následujícím po nabytí právní moci rozhodnutí k povolení o nakládání s vodami. Musí se to tedy vypočítat). Je možné časové omezení s udáním konkrétního data, například do 31.12.2007. Pak 1.1.2008 nemám povolení k nakládání s vodami a nesmím nakládat s vodami. U studní, zejména pro individuální zásobování vodou, u vodních nádrží a u některých dalších vodních děl, to záleží na vodoprávním úřadu, je možné časově omezit vydané povolení na dobu existence vodního díla. Někdy se říká na dobu životnosti vodního díla.
Problém spočívá v tom, že řízení může být zahájeno jen žadatelem. Vodoprávní úřad je sám nemůže zahájit ani do něho, s výjimkou případů dle ustanovení, které řeší ustanovení § 12, nemůže zasáhnout. A nemůže-li do něj zasáhnout, a takové povolení k vypouštění odpadních vod bylo vydáno například v r. 1972, dodnes samozřejmě platí, protože nebylo časově omezeno. Vodoprávní úřad, ač se jakkoliv snaží, může do práv zasáhnout jen výjimečně a to je otázka, která není v tuto chvíli dořešena, jestli to nebude za náhradu. Příklad: Když mám dnes povolení k odběru vody a zítra mi ho zruší s tím, že voda bude odebírána pro vodovod pro veřejnou spotřebu a já se mám napojit na veřejný vodovod, tak vznikne rozdíl v mých financích a mých právech. A tak zákon přistoupil k tomu, že hromadně omezil nejdůležitější povolení k nakládání s vodami.
Jsou to: povolení k odběru vody, s výjimkou studní pro individuální zásobování vodou a všechna povolení k vypouštění odpadních vod. A řekl: všechna tato povolení, která byla vydána před účinností tohoto nového vodního zákona, tj. nabyla právní moci před 1.1.2002, končí svoji platnost nejpozději k 1.1.2008. A protože nikdo nemůže nakládat s vodami bez povolení, musí se starat, aby k 1.1.2008 měl platné povolení k nakládání s vodami. A musí se starat poměrně dost rychle. K tomu vytvořil vodní zákon zvláštní institut, který je uveden v § 9 - odst. 4 a 5, kde se hovoří o prodloužení platnosti povolení, což je jakýsi zjednodušený proces rovněž na návrh žadatele, kde vodoprávní úřad přezkoumá, zda povolení platné třeba do konce roku 2005 může v nezměněném rozsahu běžet i dále. Důležité je, že podá-li žadatel takovou žádost nejpozději 6 měsíců před skončením platnosti, tak to řízení je podáním žádosti zahájeno a jeho povolení k nakládání s vodami neskončí, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o nepovolení prodloužení. A bude-li se snažit, může to trvat i 2-3 roky. Je to tedy velmi důležitý institut, který podle novely vodního zákona lze použít i v souvislosti s povoleními, jejichž platnost by měla zaniknout k 1.1.2008. Jestliže po 1.1.2002 bude platnost povolení prodloužena za datum 1.1.2008, pak platí datum uvedené v povolení, pakliže je v povolení uvedeno datum před 1.1.2008, pak skončí dle data uvedeného v povolení. Jedná se o velmi důležitou věc, a proto si dovoluji na ni upozornit.
Shrnutí:
- kromě obecného nakládání s povrchovými vodami a kromě nakládání s vodami uvedeného v § 8 odst. 3 musíme mít povolení ke každému nakládání s vodami, které činíme.
STUDNY
Jak již bylo řečeno, již zákon z r. 1870 upravoval právní vztah k vodám. Mimo jiné upravoval právní povahu vod a považoval podzemní vody za součást pozemku a říkal, že odebírat podzemní vody může každý vlastník pozemku, aniž má povolení úřadu, tehdy policejního ředitelství. Když zákon č. 11 z r. 1955 stanovil, že každý, kdo odebírá podzemní vodu, musí mít povolení tehdy vodohospodářského orgánu, tak učinil krok, kterému se v legislativě říká uznání starého stavu. Konkrétně nařízení vlády č. 14 z r. 1959 stanovilo, že odběr vody ze studní, které existovaly před 1.1.1955, se považuje i nadále za povolený, pokud slouží ke stejnému účelu. Nevztahovalo se to na artézské vody a některé jiné případy.
Aktuální stav: Pokud v současné době odebírám vodu ze studny (a to i na chatě v nepatrném množství, třeba i kbelíkem), tak musím mít povolení, pokud nemohu prokázat, že studna existovala před 1.1.1955. Prokázání je důležité a uznání je zcela v rukách vodoprávního úřadu. Obvykle není-li věc sporná, jsou vodoprávní úřady velmi vstřícné a tolerantní a lze prokazovat třeba i formou čestného prohlášení. Pokud je to sporné, pak nezbývá než sehnat důkazy (uvedení ve smlouvě z r. 1940, případně je nakreslena v mapách, svědectví sousedů).
Shrnutí:
Nemám-li prokazatelně studnu z období před 1.1.1955, musím mít za každou cenu povolení k odběru vody.
POKUTY ZA NEDOVOLENÉ NAKLÁDÁNÍ S VODAMI
Kdo nedovoleně nakládá nebo odebírá takové vody, dostává se do velmi složité situace, a pokuty, které stanoví vodní zákon, jsou velmi nepříjemné. 50 Kč/1 m3 z podzemní vody s tím, že pokud se nezjistí, kolik vody bylo odebráno, tak výpočet podle pomůcek provede vodoprávní úřad až 3 roky zpět. Toto ustanovení o pokutách se týká právnických osob a fyzických osob podnikajících, pokud by odebíraly podzemní vodu v souvislosti se svým podnikáním. Netýká se to fyzických osob, ty se dostávají do působnosti zákona o přestupcích a tam je to také nepříjemné.
NÁLEŽITOSTI ŽÁDOSTÍ
Náležitosti k žádosti o povolení k nakládání s vodami jsou uvedeny ve vyhlášce č. 432/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhlášky č. 620/2004 Sb.
Náležitosti žádosti o prodloužení povolení zákon nestanoví. Je třeba předložit takové podklady, aby vodoprávní úřad mohl spravedlivě rozhodnout, že prodlužuje platnost povolení. Prodloužení je vázáno na skutečnost, že se nezměnily podmínky. Existuje již výklad ministerstva zemědělství k pojmu "nezměnily se podmínky" - muselo by se jednat o nějakou faktickou skutkovou změnu. Například není řešeno dostatečné čištění, je tam velký zájem o odběr vody, který je velmi důležitý apod.
Vyhláška č. 432/2001 Sb. - doklady k žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení souhlasu o vyjádření vodoprávního úřadu ve znění vyhlášky č. 620/2004 Sb. Vyhláška je obsáhlá a má dva dopady.
Především je tam napsáno, jaké podklady v souvislosti s povolením nakládání s vodami, v souvislosti s povolením staveb vodních děl, s povolováním některých jiných činností podle § 14 vodního zákona je povinen předložit žadatel. Jak již bylo uvedeno, jedná se o návrhové řízení a jestliže je právním předpisem upraveno, co je žadatel povinen předložit, tak vodoprávní úřad nemůže požadovat žádný další podklad a doklad. Z toho vyplývá, že je to maximum, co smí vodoprávní úřad požadovat.
Pokud by se jednalo o nakládání s podzemními vodami, je třeba upozornit na ustanovení 9 § 1, kde je řečeno, že kromě podkladů dle vyhlášky 432/2001 Sb. je třeba předložit vyjádření odborného hydrogeologa k nakládání s podzemními vodami. Je třeba říci, že se jedná o výsledek lobbystické práce hydrogeologů a všichni uznávají, že jsou-li vodní poměry zcela známy a jedná-li se třeba o studny pro individuální zásobování vodou, je to nadbytečná záležitost. Nicméně ani po několika pozměňovacích návrzích v parlamentu se nepodařilo tuto záležitost odstranit. V současné době nemusí být předloženo vyjádření hydrogeologa pouze v případě, že vodoprávní úřad nejpozději v rozhodnutí o povolení nakládání s podzemními vodami rozhodne ještě o tom, že to není potřeba. Jinak vyjádření mít musí. Vodoprávní úřad z něj nemusí vycházet, nemusí ho respektovat, ale mít jej musí. Pokud takový podklad nebude mít, pak postup k rozhodnutí k nakládání s podzemními vodami je nezákonný a bude-li takové rozhodnutí napadeno, bude přinejmenším z tohoto důvodu zrušeno. Tím dochází k výraznému omezení právní jistoty subjektů.
V případě prodloužení povolení je věc složitější. Čistě z právního pohledu prodloužení není povolení a nemělo by tedy v procesu prodloužení být použito ustanovení 9 § 1 - poslední věta. Je třeba upozornit, že zákon nemluví o hydrogeologickém posudku, ale požaduje vyjádření. Okolnosti, za jakých je možné vypracovat vyjádření bez posudku, nejsou zcela jednoduché. Pokud dva hydrogeologové nezávisle řeknou, že ano, asi nezbude než posudek nechat zpracovat.
Vyhláška č. 432/2001 Sb. - kromě dokladů, které vymezují maximum, které může žádat vodoprávní úřad od toho, kdo žádá o rozhodnutí, upravuje také náležitosti rozhodnutí o povolení. Tyto náležitosti musí dodržet vodoprávní úřad. Na toto je třeba pohlížet jako na minimum, co v rozhodnutí musí být.
Může nastat situace, kdy žadatel předloží všechny náležitosti a vodoprávní úřad přesto nemůže rozhodnout, protože musí zjistit řádně a úplně skutečný stav. A pokud mu podklady nedávají přehled o skutečném stavu, musí doplnění pořídit sám a za své peníze. Vzhledem k tomu, že vodoprávní úřady na toto nemají prostředky, obracejí se na správce povodí (v ČR 5 státních podniků - povodí Vltavy, Labe, Ohře, Moravy, Odry). Ty jim mají poskytnout odbornou pomoc. Do značné míry toto funguje a správci povodí poskytují informace o podzemních a povrchových vodách, o vodních dílech, o tocích, o ochranných pásmech, ...
§ 10 - povinnost subjektů, které mají povolení nakládat s vodami měřit množství a jakost povrchových a podzemních vod, se kterými nakládají. Tato povinnost je odvozena od limitu, jaký mají uvedeny ve svých povoleních. Mají-li povoleno nakládat s vodami nad 6000 m3/rok a pokud to není 6000 m3/rok, pak nad 500 m3/kalendářní měsíc. Pokud ve skutečnosti nakládají s menším množstvím - to není zákonem řešeno. Výsledky měření jsou povinni předkládat správcům povodí. Jak měřit upravuje vyhláška č. 20/2002 Sb. o způsobu a četnosti měření jakosti vod.
§ 11 odst. 2 - povolení nakládání s odpady je možnost, nikoliv právo. Mám-li povoleno 10 l/s, ale momentálně je sucho a ve vodním toku je pouze 5 l/s, pak není nárok na náhradu, protože jde o využívání vodního zdroje. Pokud by to byla voda ve vodovodu, tak tam musí být dostatečné množství, v dostatečné jakosti v předpokládaném a požadovaném čase, u vodního toku to tak není. Hodnota uvedená v povolení je maximální možné množství.
§ 88 - podle zákona je za využití vodního zdroje ten, kdo jej využívá, povinen platit poplatky. Nově vodní zákon zavedl i poplatky za odběr podzemní vody za účelem zásobování pitnou vodou. To doposud nebylo. Povinen platit za odběr podzemní vody je ten, kdo má povoleno odebírat více než 6000 m3/rok a pokud to není 6000 m3/rok, pak nad 500 m3/kalendářní měsíc. Zákon stanoví přímo výši tohoto poplatku: 2,- Kč/m3 odebraný pro účely zásobování pitnou vodou, přičemž ten účel zásobování pitnou vodou musí být uveden v rozhodnutí v povolení nakládání s vodami. Pokud tam není uveden, pak to není pro účely zásobování pitnou vodou a poplatek činí 3,- Kč/m3 odebrané vody. A to i v případech, kdy je použití pitné vody stanoveno z hygienických důvodů (kosmetický průmysl, napájení hospodářských zvířat, ...).
Zákon v souvislosti s poplatkem za odebrané množství podzemní vody nadělal několik chyb. Správcem jsou finanční úřady - v Euronovele bylo změněno a systém je obdobný jako u vypouštění odpadních vod. Kdo odebírá vodu podle povolení, kde má více než 6000 m3/rok a pokud to není 6000 m3/rok, pak nad 500m3/kalendářní měsíc, je povinen podávat poplatková hlášení a zálohově platit podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí poplatky. Zálohy se vyúčtovávají příští rok, kdy ten, kdo odebíral vodu, podává poplatkové přiznání. Platbu za skutečně odebrané množství, stejně jako u povrchových vod, se nepodařilo prosadit. Platí se příslušnému FÚ podle sídla nebo bydliště odběratele. Poplatky za podzemní vody jsou rozděleny, 50 % je příjmem rozpočtu příslušnému kraje, kde k odběru došlo. Účelem tohoto poplatku je naplňovat tzv. havarijní účet kraje, který slouží pro případ havárie, kdy nebyl zjištěn původce, nebo zjištěn byl, ale neplní povinnosti, které mu byly vodoprávním úřadem uloženy. 50 % je potom příjmem SFŽP.
Vyhláška č. 125/2004 Sb. je jednoduchá, stanoví vzor poplatkového hlášení a poplatkového přiznání.
§ 89 - poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.
Zákon stanoví poplatky za znečištění a poplatky za množství. Jedná se o dva různé poplatky.
Poplatky za znečištění se platí, jsou-li překročeny limity v ukazatelích, které jsou uvedeny v příloze zákona. Hlášení se provádí v poplatkovém hlášení, vzor je ve vyhlášce uveden.
Poplatky za množství se platí, překročí-li žadatel 100 000 m3/rok. V případě, kdy odpadní vody jsou například jen vody oteplené, může se dojít poměrně rychle k této sumě. Vypouští-li v tomto případě 120 000 m3/rok, pak platí za 120 000 m3 a to 0,10 Kč/m3 vypouštění odpadní vody. Platí se stejně - poplatkové hlášení, poplatkové přiznání, rozhodnutí České inspekce životního prostředí a platí se příslušnému finančnímu úřadu.
Velmi důležitá je vyhláška č. 293/2002 Sb. o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Definuje řadu velmi důležitých pojmů, například zdroj znečištění. Podle tohoto principu je zdrojem znečištění území, nikoliv kanalizační výusť, kanalizace nebo ČOV. To má zcela zásadní souvislost se zákonem č. 20/2004 Sb., kde je v článku 2 řečeno, že obce, jejichž současně zastavěné území (dle definice ze stavebního zákona) je zdrojem znečištění o velikosti nad 2000 EO (ekvivalentních obyvatel) nebo dosáhnou této velikosti do konce roku 2010, jsou povinny do konce roku 2010 zajistit odkanalizování a čištění odpadních vod na úroveň stanovenou Nařízením vlády v tuto chvíli č. 61/2003 Sb. Co je zdroj znečištění nad 2000 EO, je otázka velmi důležitá, momentálně na ní pracuje ministerstvo zemědělství, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo životního prostředí a mají tendenci vykládat co nejúžeji například pro obce, které mají několik zastavěných území. Jedná se o otázku za mnoho miliónů korun, které se vkládají do kanalizací a ČOV v obcích. Jedná se o záležitost, ke které jsme se zavázali, poctivě musím říci, že na základě hrubého nátlaku v Bruselu. A obávám se, že tuto záležitost budeme muset splnit, protože EU už odložila tolerantní postoje a např. Španělsku byla uložena pokuta 50 000 EUR denně po dobu neplnění.
V těchto záležitostech je velmi podstatné, jaký způsob si obce zvolily nejčastěji v plánu rozvoje vodovodů a kanalizací. Ten plán podle zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu je jakýsi koncepční materiál. Nepochybně z právního hlediska není právně závazný. Tj. že obec může své problémy řešit jinak. Problém je vázání dotační politiky (krajů a ministerstev) na koncepční řešení v souladu s plánem rozvoje vodovodů a kanalizací. Nyní se zpracovávají akční programy, programy odstranění znečištění atd. na povrchových a podzemních vodách v souladu s programu EU. Tyto nové programy nejsou v souladu s plány rozvoje vodovodů a kanalizací a bude tedy třeba původní plány rozvoje vodovodů a kanalizací upravovat a měnit. Podstatné záležitosti budou v plánech oblastí povodí, některé kroky z těchto plánů oblastí vod budou vydány nařízením rady kraje. Vydané nařízení rady kraje je obecně závazné na území kraje, jako by bylo vydáno zákonem.
§ 101 platby za odběry povrchové vody, které se konají v případě odběru vody z vodních toků. Tyto úhrady slouží k úhradě nákladů správy vodních toků a správy povodí. Částku určuje ministerstvo financí na každý rok ve finančním věstníku.
Zdroj: www.tzb-info.cz
