Za odpad se mnohdy označuje to, co by se tak označovat rozhodně nemělo. Ing. Michal Diviš, auditor pro životní prostředí v Kronospanu vysvětluje: "Nemyslím si, že by se za odpad měly označovat piliny nebo odřezky, které jsou naší hlavní surovinou. Výrobci aglomerovaných deskových materiálů na bázi dřeva, tedy zejména dřevotřísky, s nimi pracují jako s cennou výrobní surovinou, nikoliv jako s odpadem. Prakticky všichni dodavatelé, což jsou například pilařské závody, je v tomto smyslu správně ani jako odpad neevidují. Pokud bychom tuto surovinu považovali za odpad, měla by se nakonec ocitnout u odpadářských firem, které by s ní skutečně jako s odpady nakládaly. Pro dřevozpracující průmysl je ovšem často to, co je označováno za odpad, spíše vedlejší produkt, který dokážeme stoprocentně zpracovat." Ani Evropská komise není přesvědčena, že piliny nebo odřezky z výroby by měly být odpadem. Vydala k tomu stanovisko s jasnými příklady, co je vhodné pokládat za odpad a co ne (KOM(2007) 59 ze dne 21. 2. 2007).
"Ročně vyrobíme na 800 tisíc m3 dřevotřísky. Výrobní postup stanovuje jasná pravidla jaké kvalitativní požadavky musí materiál splňovat, abychom jej mohli použít," pokračuje Michal Diviš. Ze surovin pro výrobu dřevotřísek je logicky vyloučeno dřevo ošetřené přípravky na bázi těžkých kovů, železniční pražce nebo dřevo obalové, pocházející se zemí mimo unii, které bylo ošetřeno proti škůdcům s použitím chemických fungicidů a insekticidů.
Nejčastěji se otázka, zda jde o odpad nebo ne, objevuje při sběru a zpracování materiálu od drobných producentů a spotřebitelských řetězců, kde končí velké množství obalového dřeva. "Usilujeme o rozvoj center, kde se vykupovaný dřevní odpad shromáždí a podrtí. Tím se z odpadního dřeva vyrobí polotovar a zároveň se výrazně zlepší hospodárnost jeho logistiky," pokračuje Michal Diviš. "Podrcením dřeva v místě jeho shromáždění se prakticky přesune proces technologického zpracování suroviny už mimo mateřský zpracovatelský závod. Citelně se zkrátí technologický proces zpracování ve vlastním výrobním závodě a polotovar již vstupuje rovnou do následujících úseků výroby. Již při zakládání sběrových center jsme narazili na velmi rozdílné přístupy úřadů. Nechali jsem si proto od znalce Ing. Barchánka zpracovat znalecký posudek, který myslím sporné otázky vyjasnil." (Viz box).
DŘEVO A SKLÁDKY
Kromě pilin a odřezků z pil a od zpracovatelů využívá Kronospan také dřevní odpady. Vedoucí nákupu dřevní hmoty v Kronospanu Ing. Vladislav Šarudi vysvětluje: "Začali jsme nakupovat v roce 2002 - první rok to bylo zhruba 4000 tun a množství se postupně zvyšuje. Česká republika je velmi lesnatá země a přírodního dřeva je relativní dostatek. Podíl recyklovaného dřeva pří výrobě dřevotřísky v našem závodě je kolem 8-10 %. V evropských zemích, které bohatstvím lesů neoplývají (Velká Británie nebo Itálie) je podíl recyklovaného dřeva ve výrobě zcela opačný než u nás. Přírodního dřeva mají do 30 %, zbytek jsou recykláty - ve Velké Británii 70-90 %, v Itálii běžně kolem 70 %.
Jako zpracovatelé máme zájem, aby se podíl recyklátu ve vstupu navyšoval. Jsme schopni ho nakupovat 2-3x více než dnes. Zůstává pouze otázkou, jakým způsobem tento materiál z trhu získat. Mimo jiné by to diverzifikovalo naše zdroje. Zatím jsou naším hlavním zdrojem Lesy České republiky, které obhospodařují přes polovinu lesních porostů v ČR."
Získávání dřeva pro recyklaci však není vždy bez potíží. Michal Diviš vysvětluje: "Něco jsme schopni pro materiálové využití zajistit tak, že přistavíme kontejner, firma ho naplní odpadním dřevem a nám přenechá zajištění logistiky do závodu. Hodně materiálu však stále končí na skládkách. Náklady na třídění, separaci a potřebnou úpravu stále nahrávají ukládání cenné suroviny na skládky. Logistika je tak drahá, že přirozeně vítězí nejlevnější varianta."
MATERIÁL VS. ENERGIE
Řešením by mohlo být reálné upřednostnění materiálového využití odpadu. Zatím je snaha o zlepšení "nabídky" sběru.
"Při budování center pro shromažďování a zpracování dřevního odpadu se nesetkáváme s otevřenou podporou krajů, ačkoliv se tím vlastně řeší problém, který kraje nyní velmi pálí - odčerpávání biologicky rozložitelných odpadů ze skládek, říká Michal Diviš. "Jsme schopni z trhu ročně odčerpat kolem 60 tisíc tun dřevní hmoty, což je skoro čtvrt milionů m3 dřeva pocházejícího většinou z komunálních systémů. O tolik se vlastně může snížit množství dřeva, který by skončil převážně na skládkách."
K nedostatku dřevních odpadů přispěl před časem mocný hráč: ČEZ "Stát nemá zcela ujasněnou strategii v oblasti materiálového a energetického využití produktů z pilařských provozů.
V podstatě dvoucestně podporuje tzv. zelenou energetiku. Jednou v rámci evropského systému obchodování s emisní povolenkami a podruhé systémem tzv. zelených bonusů za energii vyrobenou z obnovitelných paliv, což u elektráren znamená spoluspalování dřevního odpadu s klasickým uhlím. Na trh vstoupily firmy, které vykupují staré palety a vozí je do elektráren jako palivo. Energetické firmy za ně díky bonusovým pobídkám mohou platit velmi slušnou cenu.
Materiálové využití však prakticky žádnou podporu nemá a může těžko konkurovat. Takže nám subvencovaná zelená energetika paradoxně ničí systém pro materiálové využití, které stojí výše na stupínku ekologicky šetrného využití surovin a odpadů dle zákona o odpadech" vysvětluje Vladislav Šarudi
Jarmila Šťastná
Výkup a zpracování odpadního dřeva jako suroviny
Situace: Společnost A (např. výrobce dřevotřísky) plánuje vykupovat odpadní dřevo, které splňuje podmínky pro výrobní surovinu. Hodlá vybudovat provoz, kde se bude vykoupené dřevo skladovat a drtit a jako upravená surovina dopravovat do výrobního závodu. Provozovatelem bude jiný právní subjekt (B), který bude současně dál vykupovat a zpracovávat odpadní dřevo pro prodej jiným subjektům.
Kdo bude vlastníkem odpadu v každé fázi zpracování? Kdy se vykoupený odpad stává běžnou komoditou a přestává podléhat zákonu o odpadech?
Řešení: Při odběru nepotřebného použitého dřeva jako kvalitní suroviny pro jasný a předem daný postup je možno zákon o odpadech eliminovat, a to tím, že ho původní majitel nezařadí do své odpadové evidence.
Náš problém se však týká výkupu dřeva, které již má statut odpadu podle zákona.
Při zpracování dřevní suroviny na deskové materiály je vždy prvním krokem drcení, které běžně probíhá ve výrobním závodě, nikoli však nutně pouze tam. V případě použití odpadů (odpadního dřeva) jde o zcela identický krok, neboť drť z odpadu je do závodu dovezena již jako polotovar. Na zařízení, kde se dřevo skladuje a zpracovává, je možnost se proto dívat jako na detašované pracoviště. Při takovém pohledu je nutno zařízení posuzovat podle odstavce (2) § 14 zákona o odpadech. Odpad je přivážen do zařízení, které není určeno pro nakládání s odpady, jeho kvalita jako suroviny je splněna a proto není nutné mít souhlas. Skutečnost, že tuto první operaci provede pro firmu A firma B,, není podstatná, je to věcí obchodní smlouvy.
Pokud bude firma A odpady vykupovat a následně využívat, je nezbytné, aby se stala okamžikem výkupu jejich vlastníkem. Není důvod, aby se v průběhu zpracování a výroby vlastnictví materiálu měnilo. Je to sice možné, ale velmi těžkopádné a především zbytečné. Všechny úkony, týkající se nakládání s odpadním dřevem a drtí, jsou jen službou a právní statut materiálu je zcela lhostejný.
Poslední nejistotou je místo, kde se odpadní dřevo stane běžnou komoditou (ne odpadem). V našem případě je zlomovým místem sklad. Pokud je jisté, že vykoupené odpadní dřevo skončí v drtiči a materiál z něj poslouží pro výrobu, považují za okamžik "transmutace" průjezd nákladního automobilu bránou s následným složením nákladu do jednoúčelového skladu.
Zařízení pro zpracování odpadního dřeva bude fungovat ve dvou režimech. Jednak jako zařízení provozující služby pro jiného vlastníka odpadu, ale i jako zařízení pro nakládání s odpadem, jehož vlastníkem bude provozovatel. To není věc zcela obvyklá, ale je bezesporu možná. Pro transparentnost postupů považuji za účelné prostorové oddělení skladovacích míst a časové oddělení činností drtiče (pro cizí a pro sebe). Souhlas k provozu zařízení bude potřebovat firma B. Firma A si na něm pouze ponechá provést službu na odpad/materiál ve svém vlastnictví.
Ing. Michael Barchánek
znalec v oboru ochrana přírody
(redakčně kráceno a upraveno)
Zdroj: odpady.ihned.cz
