AUTOR: MILENA GEUSSOVÁ
Úložiště je důlním dílem, kdy tunely vedoucí půl kilometru pod zem tvoří páteř, z níž by pak byly raženy další podzemní chodby s šachtami, které by se staly místem konečného uložení paliva v bezpečně chráněných a proti záření odstíněných kontejnerech. Proč je vlastně bezpečné uložení jaderného odpadu pod zem tak kontroverzní otázkou, když proti jaderným elektrárnám v ČR je odpor občanů stále menší?
NE A JEŠTĚ MNOHOKRÁT NE
Šest vytipovaných lokalit se pracovně označuje jako Lubenec-Blatno (Ústecký kraj), Budišov (Vysočina), Pačejov (Plzeňský kraj), Rohozná (Vysočina), Pluhův Žďár-Lodhéřov (Jihočeský kraj) a Božejovice-Vlksice (Jihočeský kraj). Každá zasahuje do katastru více obcí.
Občané obcí, až na výjimky, odmítají nejen samotné zařazení jejich lokalit mezi kandidáty na umístění úložiště, ale nechtějí připustit ani další geologický průzkum, který by je mohl potvrdit, nebo také vyloučit ze seznamu. Prostě to tady nechceme, řekl už před časem starosta Nadějkova Zdeněk Černý.
Také v Rohozné u Jihlavy odmítli jak úložiště, tak průzkum letos v červenci. Starosta obce Rohozná František Venkrbec říká, že občané státním úřadům nevěří, vstřícnost vůči obcím vnímají jen před volbami a nevidí také, že by se obce v okolí Temelína či Dukovan měly nějak vyloženě lépe, než kdyby tam elektrárna nestála. »Musím zastávat názor občanů, a ten je negativní,« dodává starosta Venkrbec. Ačkoliv si umí představit, že by umístění úložiště obci zcela jistě ekonomicky pomohlo. Každá obec potřebuje peníze, z jejichž využití by měli prospěch místní občané.
Na otázku Moderní obce, na co by prostředky získané tímto způsobem využili, jmenuje řadu oblastí, bylo by podle něj například možné kompenzovat občanům výdaje na energie, odpady apod. Zlobí se však, že se lidé v místě dají dohromady jen kvůli petici či odporu vůči nějaké stavbě, ale jinak pro obec a její život nedělají v pozitivním slova smyslu vůbec nic, natož zadarmo. »Máme tady občanské sdružení Čistá Rohozná, které vzniklo právě kvůli úložišti. Já již řadu let dělám vše pro to, aby byla Rohozná čistá. Mrzí mne, že většina lidí je ochotna v zájmu obce nanejvýš podepsat nějakou petici.«
Pačejovský starosta Vladimír Smolík má zcela konkrétní představy, jak by obec využila peníze od státu. »Abychom mohli vybudovat opravdu perfektní kanalizaci, potřebovali bychom možná až sto milionů korun. Také naše čistírna odpadních vod je stará a neslouží všem. Lidem je to však vcelku jedno - odpadní vody někam vypouštějí, například i do dešťové kanalizace, víc je nezajímá.« Pokud jde o vztah k úložišti, který je ve všech obcích v okolí rovněž zcela negativní, konstatuje, že část lidí bude vždy proti, i kdyby se na vlastní oči mohli přesvědčit o tom, že z něj nebezpečí pro životní prostředí nehrozí, a on to zcela respektuje.
VYJEDNÁVÁNÍ V ČR NEKONČÍ
»Obecně souhlas není nikde ve vytipovaných lokalitách, ale jedna z nich za jistých podmínek souhlasí s průzkumnými vrty,« říká ředitel SÚRAO Vítězslav Duda. »Nemohli jsme ovšem očekávat, že obce záměr přivítají, přece jen je to stavba, která budí určité emoce a vyžaduje jistý čas, než lidé pochopí, o čem vlastně mluvíme,« dodává.
Státní organizace SÚRAO se řídí koncepcí schválenou v roce 2002, podle níž by měli k roku 2015 vybrat dvě lokality, mezi kterými se za dalších 30 let rozhodne. »Se zpožděním a konflikty se počítalo, v harmonogramu je proto dvacetiletá časová rezerva,« vysvětluje ředitel.
Správa úložišť radioaktivního odpadu dnes soudí, že se může na povrchu vejít na území do pěti hektarů a všechny operace s vyhořelým jaderným palivem, tj. ukládání do kontejnerů pro hlubinné úložiště by se dělaly už v areálu jaderných elektráren, nikoli v úložišti. Tam by byl dopraven již definitivně uzavřený kontejner.
O PENÍZE JDE AŽ V PRVNÍ ŘADĚ
V Poslanecké sněmovně leží návrh novely atomového zákona, která by měla mj. řešit garantované příspěvky obcím v okolí jaderných elektráren. »Chtěli bychom, aby tímto způsobem dostávaly příspěvky i obce, které jsou mezi kandidáty na lokalitu hlubinného úložiště jaderného odpadu,« zdůrazňuje Vítězslav Duda. SÚRAO se dnes, kdy končí pětiletá lhůta, po kterou vláda odložila jednání o úložišti k ledu, potřebuje zaměřit na další geologický průzkum, k tomu již ovšem potřebuje provádět hlubinné vrty apod. Mohou se objevit také další vyhovující lokality, zkoumány budou rovněž dva vojenské újezdy - Boletice a Hradiště.
»Technické otázky zatím není nutné podrobně řešit - nemůžeme přesně vědět, co bude v roce 2045 odpovídat technickému standardu té doby. Zpracujeme celý projektový záměr, což je důležité i pro to, abychom mohli odpovídajícím způsobem upravovat odvody na jaderný účet, které platí v ČR společnost ČEZ, jakožto jediný provozovatel jaderných elektráren,« pokračuje Duda. Na účtu, který v ČNB spravuje ministerstvo financí, je nyní asi 13 miliard korun. Rozpočet na hlubinné úložiště se dnes pohybuje kolem 50 miliard korun, tato částka se postupně upravuje. Prostředky na jaderném účtu budou podle SÚRAO jistě stačit, a to i na kompenzace obcím.
Již dnes dostává zhruba tři miliony ročně každá z obcí: Rouchovany, Jáchymov a Litoměřice, kde jsou v provozu trvalá úložiště nízkoaktivního odpadu. Obce, na jejichž katastru je vymezeno průzkumné území pro hlubinné úložiště, by měly mít zákonný nárok na příspěvek stanovený vládou, podle Dudy minimálně v rozsahu 12 milionů korun ročně na lokalitu.
»V programovém prohlášení bývalé Topolánkovy vlády bylo, že práce na úložišti dál nepoběží bez jednoznačného souhlasu dotčených obcí. Nová vláda takové ustanovení nepřijala, ale přesto budeme o souhlas obcí usilovat,« připomíná ředitel Duda. Jsou připraveni zahájit správní proces se žádostí o povolení průzkumného území, které vydává ministerstvo životního prostředí. »Shromáždíme komplexní dokumentaci o lokalitách, která vyhodnotí nejen geologické prostředí, ale všechny vlivy na životní prostředí, sociologické a sociální aspekty, stav populace apod. Poté chceme tři roky konzultovat všechny výsledky v obcích a reagovat na všechny věcné argumenty. Konečné rozhodnutí by padlo v roce 2045 a stavět by se začalo 2050,« uzavírá ředitel SÚRAO.
»Je třeba říct otevřeně lidem, co to obnáší a jaké záruky dostanou. Občané státu nevěří, vzpomeňme na různé podpory, které tu byly, tu zas ne. Lidé mají špatné zkušenosti,« tvrdí zastupitelé z Vysočiny, ale nejen oni. Nelíbí se jim také licitování, doprošování apod. Uvědomují si však, že mají odpovědně rozhodovat o projektu, který se uskuteční až za několik generací, kdy tu již sami nejspíš nebudou. A to je velmi těžké.
CESTA DO FINSKA A ŠVÉDSKA
V říjnu se pět desítek starostů a zastupitelů vytipovaných lokalit pro vybudování hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva v ČR vypravilo s Vítězslavem Dudou, ředitelem Správy úložišť radioaktivního odpadu, až do Finska a Švédska, na místa, kde se takové stavby budují.
Obklopeny mořskými zátokami, poblíž města Rauma, zapsaného v seznamu kulturního dědictví UNESCO kvůli unikátnímu zachovalému souboru několika set klasických finských dřevěných domů z 19. století, stojí dva jaderné bloky z celkových finských deseti. Finsko je jadernou zemí, je dokonce jednou ze dvou, kde se v EU staví nový jaderný blok. Stavba 1600 MW bloku v Olkiluoto má sice zpoždění, protože jde o prototyp nového reaktoru EPR, který nebyl zatím nikde odzkoušen v praxi, ale inženýrské stavby již pokročily, nad reaktorovou halou roste ochranná, několikavrstvá kupole. Investoři věří, že bude uveden do provozu v roce 2012. Potřebnými procedurami prochází před rozhodováním finské vlády také žádost o povolení výstavby 4. bloku v tomto místě. Investiční rozhodnutí se čeká v letech 2010-2011, provoz bloku v období 2018-2019.
Spolu s tím, jak výstavba pokračuje, obec Eurajoki, v jejímž katastru elektrárna stojí, dostává stále více peněz. Ve Finsku jdou obcím daňové výnosy přímo, bez státního přerozdělování. Podstatná je daň z nemovitostí, která se počítá nikoli z plochy, ale hodnoty nemovitosti. Taková elektrárna už něco vydá! Další příjmy poplynou obci po výstavbě hlubinného jaderného úložiště, o kterém bylo rozhodnuto rovněž v jejím katastru poblíž jaderné elektrárny.
Za jaderný odpad odpovídají jeho původci, tj. elektrárny. V ČR, ale i v dalších evropských zemí přebírá tuto odpovědnost stát, výrobce elektřiny z jádra pouze platí - odvádí peníze na jaderný účet, v současné době je to 50 Kč na vyrobenou MWh. Jako argument k tomuto uspořádání se uvádí, že podnikatelské subjekty vznikají a zanikají a není jasné, kdo by odpovědnost za odpad za padesát let skutečně převzal a naplnil.
ONKALO SOUHLASILO
Ve Finsku vlastníci jaderných elektráren založili dceřinou společnost POSIVA, která zajišťuje nakládání s vyhořelým jaderným palivem. To se dováží jak z Ruska, tak ze Švédska. Odvod na jaderný účet je ve srovnatelné výši s naším. Stejně jako naše »jaderky«, i finské mají mezisklad jaderného paliva, v němž mohou palivové tyče setrvat mnoho desetiletí. Mezisklad je i na ostrově Olkiluoto, stejně jako úložiště pro nízko a středně aktivní odpady.
Na přípravě hlubinného úložiště začali ve Finsku pracovat již v 80. letech minulého století, po prvním výběru tu bylo více než 100 kandidátů. V roce 1992 po geologickém průzkumu zbylo kandidátů pět, zkoumalo se dál. O výstavbě úložiště v lokalitě Onkalo poblíž Eurajoki rozhodla vláda v prosinci 2000, v květnu 2001 to ratifikoval parlament.
Městečko se 6000 obyvateli s tím souhlasilo. Pro české starosty je obtížné k pochopení, že jsou místní občané na tuto volbu spíše hrdí, než by tomu bylo naopak.
Potřebná suma na stavbu úložiště je k dispozici (byla promítnuta do ceny vyrobené elektrické energie). Úložiště zaměstná přibližně 100 pracovníků jako provozní personál, ve službách, při monitorování a v administrativě. Projekt má být hotov asi za 10 let a zaměstnává rovněž okolo 100 osob.
V Onkalo se uskutečnila řada vrtů, nyní se hloubí tunel pro průzkum. Ještě nemají licenci na úložiště, ale »jen« na podzemní laboratoř. Posléze postačí změna užívání. Zatím jsou v hloubce 420 metrů pod zemí a tunel je dlouhý téměř čtyři kilometry.
Stavební pozemek obvykle vypadá jinak než po skončení prací. Je ale pravda, že nic v místě nenasvědčuje - kromě širokého vjezdu do tunelu - že by zde vznikalo technicky mimořádné, obtížné a nákladné dílo. Po ukončení tu zůstanou dvě budovy, v jedné se bude palivo upravovat pro bezpečné uložení do kontejnerů, druhá bude nad tunelem a přístupovou šachtou.
LABORATOŘ NEVYHRÁLA
Ve švédské průmyslové municipalitě Oskarshamn, 350 km jižně od Stockholmu, stojí jaderná elektrárna se třemi reaktory, postavená v letech 1972-1985. Nachází se rovněž na ostrůvku obklopeném mořem, chybějí tu proto, jako u všech zdejších elektráren, ohromné chladicí věže. Ve Švédsku se polovina elektřiny vyrábí z jádra, polovina ve vodních elektrárnách.
K tomu, co si Švédové odhlasovali už v roce 1980, tj. postupné ukončení provozu ve všech jaderných blocích, kterých tu bylo 12, určitě nedojde. Zavřeny byly pouhé dva, ostatní se modernizují, roste jejich instalovaný výkon a prodlužuje se životnost až na 60 let.
V lokalitě Äspö provozuje společnost SKB podzemní laboratoř, kde se zkoumá ukládání vyhořelého paliva v hloubce víc než 400 metrů. Návštěvníci jsou tu vítáni, ročně jich projde podzemím na deset tisíc. Dolů se dostanou pěšky či autobusem nebo kombinovaně - značnou část cesty si však mohou usnadnit velkým nákladním výtahem. Sportovci tu však běhají: Do kopce skoro tři kilometry, se sklonem stoupání 14 %. Dosud rekordní čas je něco přes 17 minut. Návštěvníkům tu nabízejí také 7 milionů let starou vodu, která prýští ze skály 420 metrů pod zemí. Je velmi slaná.
V Oskarshamnu měli o hlubinné úložiště velký zájem. »Byl zde už totiž vybudován centrální sklad, kam se přemísťuje vyhořelé palivo ze všech 10 reaktorů ve Švédsku po pěti letech od vložení do bazénu u reaktoru. Sklad se nachází 40 metrů pod zemí, kde je nyní 5000 tun paliva. Počítá se s tím, že tu zůstane 35 let. Je tam také úložiště na nízko a středně aktivní odpady z jaderné elektrárny, do kterého také běžně vodí návštěvníky,« uvedl Ted Lindquist z Městského úřadu v Oskarshamnu.
Podzemní laboratoř jim dávala určitý náskok, protože by se mohla stát základem stavby hlubinného úložiště, kde bude během 60 let umístěno kolem 12 tisíc tun paliva v 6000 kontejnerech s třemi vrstvami ochrany - měď a ocel, navrchu bentonit, který bude těsnit také šachtu, do níž se kontejner vloží. V podzemní laboratoři nyní testují zavážecí stroj, vyrobený v Německu. Bezpečnostní bariéry musí odolávat sto tisíc let.
Mezi posledními dvěma kandidáty byli, ale nevyhráli: Úložiště se bude stavět jinde, zde zůstane výzkum a vývoj. Jednorázovou kompenzaci za účast v přípravách úložiště však přesto dostanou - asi 150 milionů švédských korun, které chtějí použít na stavbu nového přístavu pro trajekty směřující na blízký ostrov Gottland.
Finští investoři věří, že 1600 MW blok v Olkiluoto bude uveden do provozu v roce 2012.
Zdroj: www.ihned.cz
