Povolování zařízení mělo svůj historický vývoj. Pojetí prvního zákon o odpadech (č. 238/1991 Sb., účinný do 1. 1. 1998, kdy byl nahrazen zákonem č.125/1997 Sb.), bylo velmi praktické. Tehdejší okresní úřady (OkÚ) zajišťovaly zásadní část státní správy v odpadovém hospodářství. Zajímavé na tom modelu bylo to, že OkÚ mohly sledovat záměr provozovatele již od fáze územního řízení, přes stavební řízení, až po řízení kolaudační. To umožnilo provádět výkon státní správy s efektivitou, kterou může současný model veřejné správy jen závidět. Převod kompetencí OkÚ mezi krajské úřady (KÚ) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (ORP) způsobil roztříštěnost výkonu veřejné správy, se kterou se stávající zákon o odpadech dosud uspokojivě nevyrovnal.
LEGISLATIVNÍ ČLENĚNÍ TYPŮ ZAŘÍZENÍ - REALITA VERSUS PARAGRAFY
Jak jsem již naznačil, zákon o odpadech definuje zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů. Ale v praxi je třeba rozlišovat i jiné typy zařízení, např. zařízení k úpravě odpadů. KÚ pak musí i tak běžnou operaci, jako je úprava odpadů, "napasovat" do zmiňovaných typů a někdy není lehké najít kompromis mezi paragrafy a zdravým rozumem. Krajské úřady již několik let upozorňují na další problém: neexistuje jednotný způsob označování zařízení ve vztahu k technologii nakládání s odpadem. Proto z jejich stany přišla iniciativa, která byla pracovně označena jako "Katalog zařízení". Jeho zavedení by umožnilo razantní zjednodušení evidence a ohlašování odpadů.
POVOLOVÁNÍ A EXISTENCE MOBILNÍCH ZAŘÍZENÍ
Mobilní zařízení jsou spolehlivou rozbuškou každé odborné diskuse. Povolovat, nebo nepovolovat? Zrušit jejich statut v zákoně, nebo ne? Je to nutnost, nebo jenom maskovaná přeprava spojená s pouhým dealerstvím odpadu? I tady už řadu let melou legislativní mlýny na prázdno. Dokonce se vyskytl legislativní názor, že mobilní zařízení rovná se užitkové vozidlo, které přepravu odpadu zajišťuje (což je ovšem v rozporu s homologací vozidla). V kuloárech kolují nejrůznější účelové výklady, jejichž skutečná hodnota je minimální. Není divu, že KÚ rozhodují nejednotně a každý podle svého uvážení. Pokud však neexistuje jednotný výklad, nemají na vybranou.
NOVINKY V LEGISLATIVĚ - SBĚR A VÝKUP ODPADŮ
Legislativní tsunami roku 2008 a 2009 přineslo změny, které ne všichni zaregistrovali. Rád bych se zastavil u jedné novinky. Podle novely zákona o odpadech č. 383/2008 Sb., je obec účastníkem řízení o vydání souhlasu k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem, na jejímž území má být zařízení provozováno.
Co to vlastně znamená? Jaký to má praktický dopad? Abychom si mohli uvědomit všechny důsledky této změny, musíme si vysvětlit, co znamená pojem "účastník řízení" a jaké má povinnosti (viz rámeček 1). Už chápete novou roli obce v řízení o vydání souhlasu? Může například podat odvolání proti zmíněnému souhlasu, protože nemusí souhlasit s povolením další sběrny na území obce. Může dojít dokonce k tomu, že zřízení nové sběrny bude v rozporu s veřejným zájmem. Nezapomeňte, že v obci již může existovat zavedený systém nakládání s odpady, a ten už sběr může řešit jinak. Takovou delikátní situaci odvolacímu orgánu opravdu nezávidím.
Velmi specifická situace je v hlavním městě. Praha je současně krajským úřadem a obcí. Obojí zatím zajišťuje její magistrát (MHMP). Jsou to profesionálové, proto postačí podat žádost a MHMP si sám vyžádá stanovisko příslušného odboru, který zastupuje Prahu jako obec. Žadatel s tím nemá žádné starosti navíc. Až dojde ke změně zákona o hlavním městě, bude kompetence obce přenesena na 22 městských částí Prahy.
OMEZENÍ SBĚRU A VÝKUPU ODPADŮ
Značný zmatek způsobují i další legislativní úpravy, např. novela zákona o odpadech číslo 383/2008 Sb., ve vztahu k její prováděcí vyhlášce č. 478/2008 Sb. Lidově jsou označovány jako "zákaz výkupu", ale to je nepřesné označení. Zmíněná vyhláška vyjmenovává typy odpadů, které není možné od počátku roku 2009 vykupovat od fyzických osob.
Podstatné jsou dvě povinnosti: identifikace odebíraných nebo vykupovaných odpadů a osob, od kterých má v úmyslu odpady odebrat nebo vykoupit, a zákaz poskytování úplaty v hotovosti. V normě je však řada dalších omezení. Provozovatel sběrny například nesmí po dobu 48 hodin určitá zařízení a předměty rozebírat. Identifikační údaje je provozovatel povinen evidovat a uchovávat po dobu pěti let.
Když zvážíte výše uvedená omezení, otázkou zůstává, co vlastně bude provozovatel sběrny sbírat nebo vykupovat. Sběr a výkup od fyzických osob činil před účinností těchto omezení podstatnou část podílu přijímaných odpadů.
NÁZORY TĚCH, KTERÝCH SE TO TÝKÁ
Ve svém článku jsem se záměrně dotknul témat, která jsou výbušná. Velmi bych uvítal, kdyby se ozvali zástupci těch, kterých se to týká nejvíce: pracovníci KÚ, žadatelé o vydání souhlasu k provozování některého z citovaných zařízení a jejich zmocněnci (poradci v oblasti životního prostředí). Jedině tak se naši legislativci dozvědí, co praxe vlastně potřebuje. Nejde o teorii od zeleného stolu, okořeněnou odkazy na direktivy EU. Jde o nikdy nekončící diskusi s odbornou veřejností a oboustrannou snahu najít technicky i ekonomicky proveditelný kompromis.
Bylo by dobré se poučit z případů, které měly soudní dohru - proto by svoje místo v diskusi měli mít i soudní znalci, kteří se setkali s odpady v okamžiku, kdy už šlo opravdu "do tuhého". Myslím si, že jejich doporučení mohou být dobrou prevencí před mnohdy zbytečnými problémy. Mám na mysli hlavně ty, kteří se do sporu se zákonem dostali hlavně z nevědomosti (ne každý se v legislativním soukolí orientuje). Ten, kdo chce úmyslně podvádět, bude podvádět stejně.
Ing. Jiří Kvítek
analytik společnosti
INISOFT, s. r. o.
Účastník řízení - definice podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.)
Účastníkem řízení je
- žadatel (v řízení o žádosti) a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu (to je náš případ),
- v řízení z moci úřední jsou to dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají, anebo nemají,
- účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech,
- účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon (i to je náš případ).
Účastníci řízení mají stejná práva i povinnosti:
- dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou,
- účastníci jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí,
- účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko,
- účastníkům musí být před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí,
- účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci; s tím je spojeno i právo činit si výpisy,
- určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků,
- účastník může proti rozhodnutí podat odvolání.
Autor/ři: Jiří Kvítek
Zdroj: odpady.ihned.cz
