Radostně jste doma instalovali novou ledničku, nerezovou, tříáčkovou, zářivou. Nerudovskou otázku, kam s tou původní, vyřešíte lehce. Odvezete ji do sběrného dvora nebo k prodejci, kde jste právě zakoupili nový výrobek. Vždyť jste zaplatili 215 korun recyklačního poplatku. A tím to pro vás končí.
Právě v ten okamžik však v jiném světě - ve světě elektroodpadu - nastává lítý boj. Boj, v němž létají závažná a silná obvinění.
Člověk by si řekl - kdo by se chtěl hrabat v odpadcích? Ale omyl! Nakládání s elektroodpady je hrou, v níž jde o stamiliony korun ročně. I když společnosti, které se touto činností zabývají, fungují na neziskovém principu a nemusejí odvádět státu daň z příjmu.
Tři proti třem
Mezi šesticí firem, které se starají o vysloužilé elektrické či elektronické výrobky v Česku, ani náhodou nepanují harmonické vztahy. Rozdělily se do dvou bloků vždy po třech, a navzájem se napadají nejen ústně, ale také soudně. Na jedné straně svorně vystupují společnosti Asekol, Elektrowin a Ekolamp, proti nim stojí trojlístek Rema Systém, Retela a Ofo Recycling.
Původcem sporu je tři roky stará vyhláška ministerstva životního prostředí k zákonu o odpadech. V ní se určilo, že o konkrétní segment historických spotřebičů se bude po osm let starat vždy jen jedna odpadová firma. Asekol tak kupříkladu vládne nad sběrem černé domácí techniky, Elektrowin nad bílou, Ekolamp obhospodařuje světla.
Sběr historického odpadu je přitom lukrativnější než recyklace nových "vysloužilců". "Ta firma, která urve nakládání s historickými výrobky, nashromáždí více peněz a vybuduje kvalitní systém sběru a následného zpracování odpadu. Tak může postupně vytlačit konkurenty z trhu," vysvětluje ředitel společnosti Rema Systém David Beneš.
Právě jím řízená společnost, které se nepodařilo obhájit monopol pro sběr vysloužilé IT techniky, žaluje ministerstvo životního prostředí. Pražský městský soud jí nedávno dal za pravdu, když zrušil tři roky staré rozhodnutí ministra o přidělení zakázky na zpracování odpadu.
Soudí se i společnost Retela, a to o skupinu elektrického nářadí a zahradnického náčiní (vrtačky, šicí stroje, sekačky a podobně), již prý neoprávněně získal Elektrowin. Retala navíc počátkem minulého týdne podala na ministerstvo rozklad proti všem jeho rozhodnutím, díky nimž konkurenti získali autorizaci ke sběru historického elektroodpadu. Ve věci běží i trestní oznámení na neznámého pachatele. Spekuluje se totiž o bývalém ministerském úředníkovi, který údajně bral úplatky.
Monopol na historický odpad
Povinnost recyklovat elektroodpad byla v ČR z vůle Evropské unie zavedena v roce 2005. Zákon o odpadech nařídil výrobcům, že se musejí o své výrobky starat od chvilky, kdy sjedou z pásů, až do okamžiku, kdy doslouží.
Bylo také rozhodnuto, že výrobky, které se dostaly na český trh do 13. srpna 2005, jsou považovány za historické. A o jejich ekologickou likvidaci se současní výrobci mají starat kolektivně (proto se firmy, které se odpadem zabývají, označují za kolektivní systémy). Ať už proto, že není evidentní, kdo je vyrobil, nebo proto, že původní producent už neexistuje.
Takže například o náklady na recyklaci starých televizí Tesla se svorně dělí všichni současní výrobci televizí.
Magický rok 2005
Během roku 2005 proto vzniklo šest akciovek či eseróček založených producenty elektrovýrobků. Tyto nově vzniklé společnosti žádaly o oprávnění na ministerstvu životního prostředí.
Co se týče zpracování takzvaného nového elektroodpadu (tedy produktů uvedených na trh po magickém datu 13. srpna 2005), nebyl žádný problém. Každý ze šestky "recyklátorů" se mohl přihlásit k nakládání se skupinou výrobků, jakou si vybral.
"Pokud společnost splní požadovaná kritéria - tedy že zajistí místa zpětného sběru, svoz a zpracování elektrozařízení - povolení od nás získá. Přihlásit se může kdokoliv další," vysvětluje Zdeňka Bubeníková, ředitelka odboru odpadů ministerstva životního prostředí. I když zatím se nikdo další nepřidal.
Vlekoucí se soudy
Na spory ale zadělala vyhláška resortu, tehdy vedeného lidovcem Liborem Ambrozkem, která určila, že nakládání s konkrétní skupinou historického elektroodpadu dostane na starost vždy jen jedna firma. Tím fakticky vznikl monopol, jenž potrvá až do roku 2013.
"Autorizaci získal vždy ten, kdo prokázal, že v daném segmentu zboží s ním spolupracuje nejvíce výrobců," doplnila Zdeňka Bubeníková.
Nejzávažnější spor v současné době vede firma Rema Systém. Ta předpokládala, že stát jí přidělí správu pro historický odpad z IT techniky a telekomunikačních výrobků.
"Přestože u nás sdružení výrobci uvedli, že v roce 2004 v tomto odvětví ovládali 80 procent trhu, správu odpadu svěřil resort konkurenčnímu Asekolu," vysvětluje David Beneš za Remu.
A tak začal několikaletý soudní proces, který vyvrcholil letos v dubnu rozsudkem městského soudu v Praze, jenž věc vrátil ministerstvu k dalšímu řízení.
Ministerstvo reagovalo podáním kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. "Soud rozklad společnosti Rema Systém proti rozhodnutí resortu vrátil ministrovi k novému řízení," vysvětluje podstatu rozsudku mluvčí resortu Jakub Kašpar.
Společnost Asekol rozhodnutí soudu nerespektuje. "Nijak se nás to nedotýká. Soud vlastně jen zrušil zápis Remy, takže ta by teď de facto již neměla mezi kolektivními systémy vůbec fungovat," míní ředitel Asekolu Jan Vrba.
Retela proti všem
Nevzdává se ani společnost Retela. Letos v polovině července se její šéf Jaroslav Vladík obrátil na ředitelku odboru odpadů Zdeňku Bubeníkovou a již poněkolikáté navrhl obnovu řízení, v němž ministerstvo Retele zamítlo správu historických odpadů ve skupině elektrické nářadí a náčiní a přidělilo ji konkurenčnímu Elektrowinu.
"Zatím nemáme odpověď. Proto jsme počátkem srpna podali na ministerstvo rozklad proti všem jeho rozhodnutím o přidělování státního monopolu. Žádáme, aby resort znovu rozhodl, kdo se má starat o elektroodpady," zdůrazňuje ředitel Retely Jaroslav Vladík.
Ministerstvo se tím bude teprve zabývat.
Vysoké poplatky, vysoké rezervy
Proč tolik povyku kolem odpadků? Jde pochopitelně o peníze, a ne malé. V systému se protočí ročně několik set milionů korun, dle některých odhadů až miliarda. Roční náklady firem přitom šplhají k půlmiliardě korun.
"Jen poplatky za likvidaci historických výrobků ze segmentu IT techniky a telekomunikací mohly dosáhnout dvou set milionů korun za poslední tři roky. A to je pro nás odrazová částka k vyčíslení škody," ilustruje finanční pozadí David Beneš.
Recyklaci vysloužilých produktů sice formálně hradí výrobci, ovšem nenechme se mýlit, de facto jsou to koneční uživatelé. A to i u toho zboží, kde jeho prodejci výslovně recyklační poplatek neuvádějí.
Jeho výši, jež se připočte k ceně výrobku, přitom stanovují sami správci odpadů. David Beneš tvrdí, že konkurenti zpočátku částky za recyklaci nadsazovali a že byli leckdy i desetkrát dražší než návrhy Remy.
A podobně argumentuje i šéf Retely Jaroslav Vladík. "Poplatky jsou vysoké už vzhledem k tomu, že v žádné kategorii se nikdy nesebere tolik starých elektrozařízení, jako kolik jich bylo ten rok prodáno nových," zdůrazňuje.
Nato ovšem šéf Asekolu Jan Vrba shodně s Romanem Abrhamem z Elektrowinu říká, že při původní kalkulaci poplatků vycházeli ze zkušeností z evropských kolektivních systémů. "Navíc jsme již dvakrát poplatky snižovali, a to velmi výrazně. Například u chladniček ze 400 korun na dnešních 215 korun," dodává Roman Abrham. Teď už jsou hladiny poplatků srovnané a systémy si cenou příliš nekonkurují.
Z dob dřívějších dokázali někteří ze správců odpadu nashromáždit na svých účtech značné finanční rezervy v řádu set milionů korun. "Vybíráme dva typy poplatků - na likvidaci historických zařízení a z těch hradíme naše roční náklady. Pak ještě shromažďujeme částky na likvidaci budoucího odpadu, tedy výrobků teď prodávaných. Tyto peníze jsou tedy naší rezervou do budoucna," vysvětluje funkci nashromážděného majetku Jan Vrba.
Monopol kontra soutěž
V České republice se loni sesbíralo 4,3 kilogramu elektroodpadu na hlavu, čímž jsme splnili požadavek Evropské unie.
Proti tradičním vyznavačům recyklace - skandinávským zemím, které se chlubí údajem patnáct kilogramů na hlavu - jsme ale zatím v plenkách. Vyšší sběr v těchto zemích není dle mínění Jana Vrby dán jen tradicí.
"V těchto zemích a také třeba ve Švýcarsku či v Beneluxu se o sběr stará jen jeden monopolní systém. Poplatky jsou sice vyšší, ale také se recykluje více vysloužilých spotřebičů," říká ředitel Asekolu.
Podobnou cestou šly i Polsko či Maďarsko (i když těm se loni minimální podmínku EU splnit nepodařilo).
Konkurence mezi více správci odpadu vládne třeba ve Velké Británii, přičemž každý Brit odevzdal loni 7,2 kilogramu. Soutěž mezi kolektivními systémy byla zavedena například také v Rakousku či na Slovensku.
Nový zákon, nový systém?
V České republice však funguje hybrid na půli cesty mezi monopolem jediného zpracovatele a konkurencí více firem.
Ať už úředníci v letech 2005 a 2006 při přidělování monopolu pochybili či nikoliv, systém nefunguje tak, jak by měl. Stěžují si totiž na něj i ty firmy, které monopol získaly.
"Například monitorů sbíráme sto deset procent množství, které uvádějí na trh s námi spolupracující výrobci. Takže by nám měli část nákladů proplácet ostatní producenti monitorů, kteří se přidali ke konkurečnímu kolektivnímu systému. Ale na ministerstvu to nikdo nekontroluje," říká Vrba z Asekolu.
Obdobnou stížnost má i Retela, která dle slov Vladíka sbírá zejména lednic mnohem více, než představuje její podíl na trhu. Příspěvky od monopolů, které mají financování zajišťovat, však dosud nedostává.
V některých konkurenčních systémech (v Rakousku, Itálii či Portugalsku) proto funguje zúčtovací centrum, jež hlídá, aby každý zpracovatel dostal zaplaceno. Ovšem dle některých názorů je provoz centra po vzoru Rakouska zbytečně nákladný.
Ministerstvo životního prostředí pod vedením Martina Bursíka sepsalo nový zákon o odpadech. V důvodové zprávě k němu připouští, že dosavadní režim v rámci historických elektroodpadů se neukázal jako zcela uspokojivý. Jakou cestou se legislativa vydá, není jasné. Odborníci měli k nové normě totiž tolik připomínek, že se nedostala ani k projednání vládou. "Zákon se nyní dopracovává, ale bude muset počkat až na vládu vzešlou z říjnových voleb," říká mluvčí resortu Jakub Kašpar.
Šestka vyvolených - Správci elektroodpadu a jejich kompetence:
Asekol
Spravuje sběr historického odpadu v těchto skupinách: IT a telekomunikační zařízení, černá spotřební elektronika, elektrické hračky a vybavení pro sport a volný čas.
Loni sebral téměř 13 tun elektrozařízení (1,24 kilogramu na obyvatele).
Zakladatelé: Asbis CZ, BaSys CS, Fast ČR, JVC Czech, LG Electronics CZ, Mascom, Panasonic Czech Republic, Philips Česká republika, Samsung Electronics, Sony Czech.
Ekolamp
Spravuje sběr historického odpadu ve skupině osvětlovací zařízení.
Loni sebral 743 kilogramů odpadu.
Zakladatelé: GE Industrial, Osram Česká republika, Philips Česká republika, Narva B.E.L./ČR.
Elektrowin
Spravuje sběr historického odpadu v těchto skupinách: velká bílá technika, malé domácí spotřebiče, elektrické a elektronické nástroje.
Loni sebral 21tun vysloužilých elektrozařízení (2,05 kilogramů na obyvatele).
Zakladatelé: Ardo ČR domácí spotřebiče, BSH domácí spotřebiče, Candy ČR s. r. o., Electrolux, ETA, Fegor Elektro, Gorenje, Groupe SEB ČR, Indesit Company Česká, Miele, Philips Česká republika, Whirlpool ČR.
OFO - recycling
Nemá přidělenu ani jednu skupinu historického odpadu. Recykluje jen nový odpad.
Loni sebral celkem 90 kilogramů odpadu.
Zakladatelé: OFO Investments, OFO - CZ, OFO - Polska, OFO - Slovensko.
Rema Systém
Spravuje sběr historického odpadu ve skupině lékařské přístroje.
Loni sebral 5557 tun odpadu (0,53 kilogramu na obyvatele).
Zakladatelé: Actebis Computer, AT Computers, DNS, Ditcom, e'D Systém Czech, Telefónica O2, eXtraPoint, Konsigna Handel, Soft-Tronik, SWS Slušovice, Tech Data Distribution.
Retela
Spravuje sběr historického odpadu ve skupině monitorovacích a kontrolních přístrojů.
Loni sebrala 3784 tun odpadu (0,36 kilogramu na obyvatele).
Zakladatel: Českomoravská elektrotechnická asociace.
Zdroj: Ministerstvo životního prostředí
Mantinely trhu se sběrem elektroodpadu
Vzniku monopolu šesti firem pomohlo ministerstvo životního prostředí svým rozhodnutím ze srpna 2005.
Do soutěže o likvidaci elektroodpadu se mohly přihlásit jen firmy, které měly navázány výrobce s největší tržní silou.
Ty také rozhodují o výši recyklačních poplatků.
Jejich monopol trvá až do roku 2013.
Výrobci se musejí o své zboží starat až do okamžiku, kdy doslouží.
1 miliarda korun
Až tolik se protočí ročně ve sběru elektroodpadu.
AUTOR: Marcela Alföldi Šperkerová
Zdroj: www.ihned.cz
