Dotaz:
V závodě neprojde určitá část výrobků výstupní kontrolou. Takové výrobky jsou v technologickém procesu rozebrány, některé jejich části znovu použity a jiné, opakovaně nepoužitelné, skladovány a následně odstraněny jako odpad. Je správný názor některých úředníků, že je třeba s nestandardním výrobkem zacházet jako s odpadem již ve fázi, kdy neprojde výstupní kontrolou?
Při odpovědi na tuto otázku je třeba vycházet jednak ze znění zákona a jednak z reálné situace ve výrobním procesu.
Odpad je definován v ustanovení § 3 odstavec (1) zákona jako „každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.1 k tomuto zákonu". Jsou tedy dvě možnosti, pro které se movitá věc stává odpadem ve smyslu zákona.
Buď je to povinnost držitele (osoby) se této movité věci zbavit, stanovená obvykle nějakým jiným obecně závazným právním předpisem a to buď z oblasti životního prostředí, ale i z jiné oblasti, například zdravotnictví, zemědělství, požární ochrany, bezpečnosti práce apod. V našem případě není znám žádný obligatorní důvod k tomu, aby se výrobce musel svého nestandardního výrobku zbavit. Tento důvod tedy nenastává.
Nebo je to skutečnost, že se držitel (osoba) této movité věci zbavuje či zbavit chystá. Jde tedy o individuální vztah držitele k této movité věci, o jeho svobodné, autonomní rozhodnutí. Zbavovat se věci může držitel pro její nepotřebnost, pro její nebezpečné vlastnosti, pro její další nepoužitelnost či z mnoha jiných důvodů - paleta může být velice pestrá. Z otázky je zřejmé, že nestandardní výrobek v našem konkrétním případě slouží jako částečný zdroj výrobní suroviny, že část materiálu se vrací do výroby, část potom skončí jako běžný a řádně deklarovaný výrobní odpad. Držitel (osoba) tohoto vyřazeného výrobku se ho tedy v okamžiku vyjmutí z množiny výrobků plně funkčních nehodlá zbavit, protože ví jak ho použít, má k tomu již připravenu metodu i technické prostředky k jejímu provedení. Nenastává tedy ani druhý zákonný důvod, nestandardní výrobek nemůže být proto odpadem.
Výše uvedený závěr je obecný a je lhostejné, zda při nakládání s nestandardními výrobky následuje jejich demontáž s následným použitím některých takto získaných částí, nebo je nestandardní výrobek podroben jiné technologii, například destrukci - opět s využitím některé získané části. Jako obecný příklad výrobního provozu nechť poslouží jabloňový sad, kde některá jablka o menším průměru než je minimální standard, jsou použita jiným způsobem. Jsou rozdrcena, vylisována a je z nich použita jen šťáva a zbytek (pro zjednodušení) je odpadem. A jen těžko přizná i ten nejrigidnější úředník malým plodům jabloně status odpadu jen pro jejich velikost jsou-li dále využita, tedy nechce-li se jich jejich držitel zbavit.
Odpověď:
Názor, že s nestandardním výrobkem je třeba zacházet jako s odpadem se všemi důsledky plynoucími ze zákona o odpadech, je nesprávný, nemá oporu v zákoně.
autor: Ing. Michael Barchánek, soudní znalec
