V oborovém Sdružení zpracovatelů autovraků je zastoupeno pouze dvacet jedna firem. "Při přijímání nových členů kontrolujeme, zda dodržují zákon, " vysvětluje předseda sdružení Jan Volejník. "V celé republice je však vydáno na pět set povolení ke zpracování autovraků a některá vrakoviště "papírově" vlastně neexistují."
Za největší problémy oboru označuje SZA neufinancovatelnost zpracování a závažné nedostatky v evidenci autovraků.
Stát vyžaduje od zpracovatelských zařízení služby plnění demontážních kvót nebo vedení evidence nad rámec požadavků EU. Na druhou stranu není schopen za tyto služby platit, ani zajistit, aby tak činily subjekty, jimž to ukládá za povinnost evropská směrnice, říká se v materiálu, nedávno zveřejněném SZA.
Celé financování systému leží na bedrech zpracovatelů a systém je v podstatě závislý na tržní ceně železných kovů, jakožto nejvýznamnějšího zdroje příjmů zpracovatelů. Systém nakládání s autovraky u nás tak podle Jana Volejníka nenaplňuje základní zásadu evropské legislativy, a to "kdo znečišťuje, ten platí". Stát ani výrobci a dovozci vozidel u nás nemusejí nepřispívat na ekologickou likvidaci aut, což je podle SZA v rozporu s evropskou směrnicí o odpadech. Jelikož jsou autovraky v režimu zpětného odběru, nesmějí zpracovatelé vybírat poplatky ani od majitelů aut. "Systém je financován jen z prodaných druhotných surovin, tedy de facto pouze z prodeje železa," upřesňuje Jan Volejník. "Když o železo není zájem, jste v koncích, protože odjinud do systému peníze nepřitékají. Zpracování autovraků v ČR je tak vlastně závislé na London Metall Exchange, londýnské burze kovů."
NÁKLADY PŘEVYŠUJÍ VÝNOSY
Při vysokých cenách šrotu je ještě zpracování ekonomicky efektivní. Při propadu cen druhotných surovin se však situace stává kritickou.
Stát přitom začal od nového roku vybírat při první přeregistraci ekologický poplatek za starší vozy až 10 000 korun, ten však rovněž není určen pro zpracovatele autovraků.
Zpracovat autovrak stojí zhruba 3000 korun. Při současných cenách železného šrotu je ekologická likvidace hluboce ztrátová a náklady nyní převažují výnosy o 800-1400 Kč. Jan Volejník k tomu poznamenává: "Paradoxně čím víc autovraků zpracujeme, tím je to pro nás nevýhodnější." Roční ztrátu odvětví pro letošek odhaduje SZA na 60 až 80 milionů korun. Akutně tedy hrozí uzavírání zpracovatelských zařízení.
Zpracovatele neohrožují jen nízké ceny železa. Dalším problémem je přehuštěný trh. Na počátku budování systému nakládání s autovraky, v roce 2003, hovořil Realizační program o tom, že by mělo být v republice zhruba třicet sběrných míst a dva zpracovatelé. Nyní je však v ČR téměř 500 vydaných povolení pro zpracovatele, takže konkurenční prostředí je zcela naplněno.
Jak upozorňuje materiál SZA, stát navíc chystá vypisování investičních programů na podporu rozvoje recyklace autovraků a hodlá na ně použít peníze vybrané jako poplatky na podporu sběru a zpracování autovraků. "Návrh nového zákona o odpadech hovoří o tom, že by se měla vybudovat zpracovatelská místa," poznamenává Jan Volejník. "Ta už jsou však dávno vybudovaná a panuje mezi nimi zuřivá konkurence!"
ÚNIKY Z EVIDENCE
Podle evropské směrnice by systémem ekologické likvidace měla projít všechna vozidla kategorií Ml a Nl. Znamená to, že z evidence může být odhlášeno jen to vozidlo, které se prokáže dokladem o ekologické likvidaci.
Novela zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích však umožňuje, aby bylo možné odhlásit vozidlo z registru vozidel nejen na základě tohoto dokladu, ale i po doložení "dalšího využití" vozidla. Autovraky se díky této kličce dostávají mimo systém zpracovatelských zařízení pro ekologickou likvidaci.
"Podmínky pro trvalé vyřazení z provozu se u nás několikrát měnily. Stále fungují tak zvaná depozita. Podmínky pro ně jsou sice mírně zpřísněné, ale nikdo je nekontroluje. To je jedna z cest, jakým unikají autovraky ze systému. Další cestou je zmiňované tzv. jiné využití v novele zákona o pozemních komunikacích. Za jiné využití se například může považovat přeměna autovraku na dětské hřiště - v době, kdy každá prolézačka musí mít bezpečnostní a možná i hygienické atesty!" upozorňuje Jan Volejník.
Nepořádek v evidenci naznačují i čísla získaná z informačního systému autovraků, který začal fungovat od počátku tohoto roku. Protokol, který se v něm musí vyplnit, totiž lze vytisknout, jen když se zároveň odešle do centrální databáze. To umožnilo získat přesná data, kolik aut je vyřazeno z registru a kolik jich je ve zpracovatelských zařízeních.
"V únoru 2009 bylo podle informačního systému odhlášeno 26 985 autovraků, ale do našich zpracovatelských zařízení jich přišla jen zhruba polovina, celkem 13 800. Kde jsou všechna ta auta, která nemají doklad o ekologické likvidaci, a přesto byla odhlášena z registru? Jejich majitelé prokázali tzv. jiné využití," konstatuje Jan Volejník a dodává: "Nejen βže je systém neufinancovatelný, ještě navíc do něj nepřicházejí autovraky."
Neutěšený stav v oblasti zpracování autovraků je podle Sdružení zpracovatelů autovraků ze strany odpovědných ministerstev dlouhodobě přehlížen. Proto uvažuje o dalším postupu: v nejbližší možné době se chce obrátit na orgány Evropské unie a upozornit ji na hrubé nerespektování její legislativy.
- jhm-
Zdroj: http://odpady.ihned.cz
